Budíka jsme si dali na 8:00, protože v průvodci je napsáno, že každý den ráno kolem 8:45 se na místní pláž slétávají pelikáni, kteří jsou zvyklí že dostanou nějaké jídlo, ale když jsme na pláž přišli tak se nic nekonalo, nevíme proč i když cedule upozorňující na tuto atrakci tam stále je. Nedá se nic dělat, jdeme do auta zabalíme si věci, usteleme ať máme v autu pořádek a vyráží na další cestu. Celý den jsme si dnes vyšetřili na prohlídku zdejšího Národního parku, ten je dostupný jen autem a navíc z hlavní silnice vede do parku jen šotolinová cesta dlouhá skoro 30 km. Ale není šotolina jako šotolina, tady je potřeba jet konstantní rychlostí 60 km/ hod. a to proto, že cesta je plná vyježděných vlnek a pokud jedete pomalu tak skáčete v autě jak na koze, zprvu jsme to zkusili a opravdu to nejde jet a navíc to trvá hrozně dlouho než nějak dojedete.

Asi za půl hodiny jsme dorazili k první vyhlídce, Národní Park Kalbarri je vlastně jeden daleko se táhnoucí kaňon a v těch nejzajímavějším místech jsou pro turisty připraveny stezky po kterých je možné dojít na různé vyhlídky. Asi nejzajímavější část zdejšího NP je tzv. Loop, tady se můžete vydat na kratší asi 4 hodinový trek a nebo jako většina turistů dojde jen k window nebo-li přírodnímu oknu kde se všichni fotí. Ale je pravda, že zde je výhled na roklinu s řekou Murchison, která teče dole pod Vámi velmi impozantní. Ani já jsem se nemohl z tohoto místa odtrhnout a fotil a fotil. Čekala nás cesta po hrbolaté silnici zpět, znova skoro 30 km poskakování a také dávání velkého majzla, abych nevjel do nějaké větší díry, která v té rychlosti auto úplně rozhodí, ale hlavně všechny věci co máme po ránu pěkně vzadu auta naskládané jsou rozházené po celém autě - vím o čem mluvím, protože v autě máme jako po uragánu. Auta a i my jsme cestu po šotolině přežili a jedeme dále směr Derham, po cestě ještě zastavujeme na další dvě vyhlídky, tam se naštěstí už jede po astfalce, ale zase nestojí až za to.

No a teď už jen cesta do 350 km vzdáleného Denhamu kde máme v plánu přespat, za asi 20 km dorazíme na hlavní cestu a zjišťujeme, že naším směrem je nejbližší benzinka až za 150 km, tak auto otáčíme a míříme opačným směrem do 10 km vzdálené vesnice, kde má být benzinka. Tak benzinku jsme našli, ale byla zavřená a cedule na dveřích informuje a dalších benzinkách a jejich vzdálenostech. No tak naším směrem jet nemůžeme to by jsme nedojeli a tak jedeme na opačnou stranu do města Northampton, kde nakonec i načerpáme a jedeme už konečně správným směrem do Denhamu, ale s hodinovým zpožděním. V Austrálii je při cestách autem potřeba brát včas benzín, protože se Vám může stát, že další benzinka je až za 200 km.

Po cestě do Denhamu jsou v podstatě jen 2 menší osady, které slouží jen pro řidiče na cestě, aby se najedli, načerpali a případně přespali, žádné jiné baráky tak nejsou. Cesta byla v perfektním stavu a pořád se jede rovně - škoda že nemám tempomat dala by se tam 110 (to je rychlost povolená po celé Austrálii a místní to dodržují) a jelo by se. První zatáčka byla až za těch skoro 300 km kdy jsme odbočovali k městu Derham. Ale to už byla docela tma a tak na prvním možném místě kde je karavan park zastavuje a jdeme spát.