HISTORIE

Kambodža (kambodžsky Kâmpŭchea), celým názvem Kambodžské království nebo Království Kambodža (kambodžsky Preăh Réachéanachâkr Kâmpŭchea), je království v jihovýchodní Asii. Sousedí s Thajskem, Laosem a Vietnamem; na jihozápadě má přístup k Thajskému zálivu Tichého oceánu. Země patří mezi nejchudší v regionu. Smutný věhlas si získala zejména vinou řádění Rudých Khmerů v letech 1975-1979, kdy byly vyvražděny na 2 miliony obyvatel (zhruba čtvrtina tehdejší populace). V letech 1976 - 1990 byl pro Kambodžu používán název Kampučia (1976-1979 Demokratická Kampučia (kambodžsky Kampuchea Prachea Thipatey), 1979-1990 Kampučská lidová republika, duben 1990 - září 1993 Kambodžský stát).

Do 9. století bylo území dnešní Kambodže pod nadvládou hinduistických království - nejprve Fu-nan (68-550), poté Čen-la (550-802).

Následovalo období říše Angkor, která dosáhla největšího rozkvětu v 10. - 13. století. Jednalo se již o buddhistickou říši. Z tohoto období pochází i nejznámější kambodžská památka - chrám Angkor Vat postavený ve 12. století, který je dodnes zdrojem přílivu turistů - spolu s khmérským vězením Tuol Sleng je nejnavštěvovanější kambodžskou památkou.

Zánik říše způsobily útoky Vietnamu a Siamu (dnešní Thajsko), které byly podnětem k rozvoji typické xenofobie Kambodžanů vůči těmto dvěma říším, především k Vietnamu, což mělo sehrát výraznou roli později. V první polovině patnáctého století se pak Kambodža stala na Vietnamu a Siamu již plně závislou.

Útoky ovšem nepřestaly, a tak Kambodža (její král Norodom) požádala o francouzskou ochranu, pod kterou se dostala roku 1863. O několik let později, v roce 1887, se stala součástí Francouzské Indočíny.

Během druhé světové války se Kambodže povedlo částečně se z francouzského vlivu vymanit. Po porážce Francie v roce 1940 došlo roku 1941 také k japonské okupaci kambodžského území. V tomtéž roce nastoupil na trůn král Norodom Sihanuk, pro Kambodžu jedna z nejdůležitějších osobností druhé poloviny století. Francouzi se koncem války dostali v Indočíně i v Kambodži zpátky k moci.

V roce 1946 Kambodža získala svou první ústavu, která je velmi podobná ústavě Čtvrté francouzské republiky. Jejím autorem byl princ Sisowath. V jejím důsledku dostalo Národní shromáždění větší pravomoci než král. Francouzi s ústavou souhlasili, jelikož Národnímu shromáždění nedávala některé pravomoci (například finanční nezávislost nebo samostatnou zahraniční politiku).

Plnou nezávislost získala Kambodža od Francouzů až roku 1953 pod podmínkou, že zde proběhnou demokratické volby. Absolutním vítězem se v nich stala strana prince Sihanuka. Ta získala všechna křesla. Podle ústavy se však panovník nesměl aktivně účastnit politiky. Proto se Sihanuk vzdal panovnického titulu ve prospěch svého otce, aby se sám mohl angažovat. Toto vzdávání se trůnu ve prospěch otce či matky Norodom Sihanuk opakoval několikrát během své kariéry. Proto byl občas králem (kdy kraloval, ale nevládl) a občas princem (kdy se naopak účastnil aktivně na vládnoucí politice země).

Následujících sedmnáct let se obvykle nazývá jako Sihanukova éra, jež se s výjimkou posledních několika let vyznačovala politickou stabilitou a jistým ekonomickým pokrokem. V zahraniční politice usiloval princ Sihanouk o zdánlivě neutrální politiku, zaměřenou na získání zahraniční pomoci a udržení kambodžské nezávislosti vůči svým proamerickým sousedům Thajsku a jižnímu Vietnamu. Tato politika ho však zavedla do spojenectví s komunistickou Čínou a k silnější vazbě na státy sovětského bloku.

Na domácí scéně pak kladl Sihanouk důraz na velkolepou minulost Kambodže, její významné postavení v rozvojovém světě a na svou vlastní nepostradatelnost. Sám svou politickou směsici nazýval „buddhistický socialismus".

Na konci 60. let se v zemi začali velmi výrazně projevovat tzv. Rudí Khmérové, v čele s Pol Potem.

Ozbrojený boj Rudých Khmérů postupně získal podporu značné části obyvatelstva. Díky ní se Rudí Khmérové dostali do čela země, když v dubnu 1975 obsadili hlavní město Phnompenh. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu včetně Sirik Mataka, v té době již zbaveného funkcí. Lon Nolovi se podařilo uprchnout do USA. Několikaletá krutovláda Rudých Khmérů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Stát byl přejmenován na Demokratická Kampučia.

Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmérové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 Tuol Sleng v Phnom Penhu - dnes muzeum), kde docházelo ke krutému mučení věznů, jež byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. "vražedných polích".

Rudí Khmérové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnom Penhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Pol Pot utajoval i vládu vlastní země. Oficiálně byl hlavou státu Norodom Sihanouk, který však byl vězněn ve svém paláci. Přesto šlo o první komunistické království v dějinách. Až v roce 1977 připustil Pol Pot existenci tajnůstkářské vládnoucí skupiny zvané Angkar. Obyvatelé tak neznali představitele své země, nevěděli, co se děje za hranicemi. Rudí Khmerové na konci své vlády zaútočili i na Vietnam. Ten však útoky odvrátil a vietnamská vojska pronikla do Kambodže.

V roce 1979 Kambodžu od Rudých Khmérů osvobodila vietnamská invaze. Krutovládě učinili Vietnamci přítrž a pak zemi dlouhých deset let kontrolovali. Po rozpadu Sovětského bloku v roce 1989, ztrácí Sovětský svaz svůj vliv, což v důsledku pro Kambodžu a Vietnam znamená , že podpora, která odtamtud přicházela byla minimalizována. Vietnam si již nemohl dovolit tuto okupaci a stáhl vojsko. Ještě předtím ale provedl v Kambodži několik reforem: legalizace soukromého majetku, změna vlajky a opětovné stanovení buddhismu státním náboženstvím. Rychlé otevření ale způsobí ekonomické ztráty (dřevo, drahokamy putují do Thajska a Vietnamu).

Smrtí Pol Pota v roce 1998 přestalo hnutí Rudých Khmérů existovat, ještě dříve však král Norodom Sihanuk zamítl návrhy amnestie představitelům vedení hnutí. Všichni členové Rudých Khmerů se snaží dnes integrovat do demokratické společnosti.

Pro poslední představitele dnes už neexistujícího hnutí Rudých Khmérů byl prosazován mezinárodní soud, který se však neuskutečnil. Zabránili mu především právě ti bývalí vysoce postavení Rudí Khmérové, kteří jsou i dnes ve státních funkcích.

Král Norodom Sihanuk, který v průběhu více než šesti desetiletí povětšinou stál v čele země ať už jako král, předseda vlády či prezident (krátce byl formální hlavou státu i za Rudých Khmérů a Kambodža tak vlastně byla první komunistickou monarchií na světě) v roce 2004 pro chatrné zdraví abdikoval.

Novým panovníkem byl 14. října 2004 vybrán (v Kambodži není trůn automaticky dědičný) Sihanukův mladší syn Norodom Sihamoni, který mimo jiné hovoří plynně česky, neboť dlouhá léta studoval v Praze a žil třináct let v Československu. Stát se dodnes dostává z problémů, kriminalita byla donedávna běžnou součástí každodenního života. Naše návštěva proběhla v roce 2008 - projeli jsme celou zemi a cítili jsme se již velice bezpečně, lidé byli milí a snažili se nám pomoci.

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Členění: 22 provincií + samosprávný Phnompenh

Počet obyvatel: 1.3400.000

Hlavní město: Phnompenh

Rozloha (v km2): 181.035

Hustota obyvatel (na km2): 74

Úřední jazyk: Khmerština; v oficiálním styku s úřady se lze dohovořit Anglicky a částečně Francouzsky

Měna: Riel (KHR) - aktuální kurz ZDE

Časový posun (český letní čas): 5

Časový posun (český zimní čas): 6

Nejvyšší hora: Phum Aural - 1.813 m

Nezávislost od roku: roku 1953

Víza : mezi ČR a Kambodžským královstvím existuje vízový styk - víza je možné získat přímo při příletu a v době naší cesty (2008) stálo vízum 30 USD.

Počasí : Podnebí v Kambodži ovlivňují dva monzuny. Zhruba od října do května přichází chladný suchý monzun, který přináší málo deště a od května do října přichází monzun jihozápadní, který se vyznačuje silným větrem, vysokou vlhkostí a silnými srážkami. Nejvhodnější měsíce pro návštěvu Kambodži je leden a únor, kdy je vlhkost poměrně nízká a je malá pravděpodobnost, že bude pršet. Od poloviny února začínají teploty vzrůstat. Nejvyšší teploty jsou v dubnu. V květnu se začíná ochlazovat a jihozápadní monzun přináší déšť.

Aktuální počasí : klikněte ZDE

Zajímavá místa, které by jste neměli vynechat

Angkor Wat

V roce 1848, když si klestil cestu neprostupnou kambodžskou džunglí, narazil misionář Charles - Emile Bouillevaux na rozvaliny jakéhosi velkého dávného města a mezi nimi našel Angkor Vat, jeden z největších svatostánků světa. Velebné chrámy Angkoru Vatu zůstaly po staletí ukryty v hlubinách kambodžské džungle.

Dnes patří k největším pokladům světové kultury. Tento rozsáhlý komplex vybudoval božský král Súrjavarman II. ve 12.století a zasvětil ho hinduistickému bohu Višnovi, aby sloužil jako svatyně a následně mauzoleum Súrjavarmana samotného. Byl považován za nebeský palác, kde se mohl zdržovat duch králů.

Když v roce 1973 eskalovala válka v Kambodži, byl na francouzské archeology, kteří dohlíželi na Angkor Vat vyvinut nátlak, aby chrám opustili. Celý chrámový soubor, který je ovšem jen část celého komplexu, se stal úkrytem Rudých Khmérů. Dnes jsou v chrámech díry po kulkách. Politickým cílem Rudých Khmerů bylo osvobodit zemi od náboženské závislosti a proto dali odstranit z mnoha skulptur hlavy.

Jak se nám tam líbilo : celým komplexem jsme procházeli a nevěřili vlastním očím, jen jsme si představovali jak to tady asi mohlo vypadat za krále Súrjavarmana. Kdo mohl v té době něco tak velkého a propracovaného vytvořit, ale co nás nejvíce dostalo byla výzdoba - skoro každý stavební kvádr byl navíc ozdoben vytesaným motivem - hlavně tanečnicemi Apsary.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Tonlé Sap a Mekong

Na řece Tonlé Sap se nachází stejnojmenné jezero. Zajímavost této řeky ústící do Mekongu spočívá v tom, že v období sucha voda z řeky teče do Mekongu. V období dešťů se ale Mekong rozvodní a zatlačuje naopak vodu zpět do jezera Tonlé Sap, které následkem toho zvětší svou plochu hladiny ze zhruba 3000km2 na 7500km2 a kromě toho, že se stává Tonlé Sap jedním z nejbohatších zdrojů sladkovodních ryb, také zavlažuje široké okolí.

Mekong je nejdůležitější řeka Asie, stejně tak jako ve všech zemích kterými protéká, je pro obyvatele životodárnou zásobárnou vody, potravy a úrodné půdy. Její cykly záplav zúrodňují zemědělskou půdu a mají velký význam především pro pěstování rýže. Mekong spolu s Tonlé Sap slouží také jako důležité dopravní tepny.

Jak se nám tam líbilo : naše cesta vedla ze Siem Reapu (to je město u Angkor Watu) do hlavního města Phnompenhu a právě k tomu jsme využili cestování lodí po Tonlé Sap - tuto variantu doporučujeme - uvidíte jak se žije na řece, docela pěkné i pro focení všedního života.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Phnompenh

Od 15. století, kdy se sem přestěhovali vládcové z Angkoru, začalo město vzkvétat a nabývat na významu. Svého času bylo dokonce považováno za nejkrásnější město Indočíny. V roce 1688 se stalo hlavním městem Kambodžy. Jeho kouzlo je i dnes stále patrné i když v mnohém se svými dopravními zácpami a hektickým životem nijak neliší od ostatních chaotických asijských velkoměst.

Leží na soutoku tří řek - Mekong, Bassac a Tonlé Sap a jeho hlavní třídy probíhají od severu k jihu. Nejzajímavější památkou je Královský palác, oficiální sídlo krále. V areálu paláce je veřejnosti přístupná Stříbrná pagoda, která získala své jméno podle své podlahy z 5000 stříbrných dlaždic, z nichž každá váží 1kg.

Tuol Sleng muzeum, bývalé vězení S - 21 je svědectvím o zločinech Rudých Khmerů. Při jeho návštěvě vás bude mrazit v zádech a 15 km od centra Phnopenhu jihozápadním směrem jetaké popraviště Choeung Ek, vyhlazovací tábor, kam byli převáženi zajatci z tábora S - 21.

Jak se nám tam líbilo : tak toto město nás nijak neuchvátilo, možná to bylo i tím, že jsme neměli dobré počasí, ale stále jsem se nemohl zbavit dojmu jako bych se vrátil do dob u nás za totality.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Sihanoukville

Je to nejznámější plážové letovisko a zároveň jediný námořní přístav v Kambodži. Oproti sousednímu Thajsku jsou zdejší pláže téměř liduprázdné což může být určitá výhoda ale také zdaleka se jim kvalitou nemůžou rovnat. Bungalovy, které se nacházejí v blízkosti moře jsou předražené a ty levnější bývají poměrně daleko od moře. Je možné si zde zaplatit celodenní výlet lodí po okolních ostrůvcích.

Pokud se ubytujete v Sihanoukville můžete také navštívit Kampot, jedná se o malé poříční město, které navštěvuje poměrně málo lidí ale město může být příjemné svou uvolněnou atmosférou a krásnou koloniální francouzskou architekturou. Také okolní vodopády Tek Chhouu můžou nabídnout příjemné koupání. Milovníci ovoce durian si přijdou rozhodně na své, protože Kampot je oblastí, kde je durianů nejvíce z celé Kambodže.

Jak se nám tam líbilo : na první pohled nic moc, je pravdou, že se to s nedalekým Thajskem nedá rovnat, ale večerní pohoda na plážích byla super, skvělé jídlo (hlavně ryby) a pak místní pivo také stálo za to a navíc bylo vždy dobře vychlazenmé (výhodná byla i cena  půl dolaru)

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Další zajímavá místa

• Battambang
• Kompong Thom
• Ratanakiri
• Mondulkiri

Internetové stránky, které by se mohly někdy hodit

• MZV - info Kambodža
• Hedvábná stezka
• Wikipedia - info Kambodža

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora - Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek.