HISTORIE

První historicky doloženou čínskou dynastií byla dynastie Sia. Ta však byla dlouho pokládána za pouhou legendu, dokud nebyly uskutečněny vykopávky ze starší doby bronzové v lokalitě Er-li-tchou v provincii Che-nan. Od té doby archeologové odkryli hrobky a nalezli bronzové předměty poukazující na možnou existenci dynastie Sia na místech citovaných starodávnými čínskými texty.

Další, tentokrát už historicky věrohodnou dynastií, byla dynastie Šang, která se usídlila podél Žluté řeky na východě Číny v době mezi 18. - 12. stoletím př. n. l.. Dynastie byla poté napadena ze západu kmeny Čou, které poté vládly do 5. století př. n. l., ale jejich autorita byla postupně oslabena. V období Jara a podzimu (označováno podle Konfuciovy knihy) existovalo mnoho nezávislých, mezi sebou válčících států, které se k dynastii hlásily pouze jménem.

První jednotný stát byl založen dynastií Čchin v roce 221 př. n. l., kdy byl vytvořen úřad císaře. Jako první na něj dosedl císař Š'-chuang-ti (v překladu První císař). Kvůli legistické filosofii, která způsobila vzpouru, však dynastie u moci nevydržela příliš dlouho a již v roce 206 př. n. l. se k moci dostala dynastie Chan, která poté vládla až do roku 220. Období vlády dynastie Chan bývá někdy historiky nazýváno jako stříbrný věk čínských dějin.

Poté začala další éra neshod a Čína byla znovusjednocena až v roce 580 za vlády dynastie Suej. Následně Čína prožila zlatý věk za vlády dynastií Tchang a Sung. Mezi 7. - 14. stoletím byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na světě s rozvinutou kulturou i technologií.

V roce 1271 napadl zbytky dynastie Sung mongolský vůdce Kublajchán a po vítězství založil v roce 1279 dynastii Jüan. Mongolové vydrželi na čínském trůně téměř sto let, až v roce 1368 dynastii svrhl rolník Ču Jüan-čang a založil novou čínskou dynastii Ming, která vládla Číně až do roku 1644. Tehdy Mandžuové ze severu napadli oslabenou říši a vlády se ujímá mandžuská dynastie Čching. Její moc nad Čínou přetrvala až do počátku 20. století, kdy byl sesazen poslední císař monarchie, nezletilý Pchu-i, a byla založena republika.

1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang, ale brzy byl bývalým generálem dynastie Čching Jüan Š'-kchajem donucen k odstoupení. Generál se sám stal prezidentem a později se dokonce pokusil obnovit císařství, čímž vyvolal velký odpor mezi veřejností, která stále měla v živé paměti mandžuskou nadvládu. Jeho pokus skončil neúspěšně a nedlouho poté zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byla Čína politicky rozdělena. Pekingská vláda byla sice mezinárodně uznaná, ale prakticky bezmocná, což vedlo k tomu, že vojenští vůdci získávali ve svých oblastech prakticky neomezenou moc.

V roce 1920 se Kuomintangu pod vedením Čankajška podařilo znovusjednotit Čínu a pod záminkou transformace Číny v demokratický stát zavést politiku jedné strany.

Druhá světová válka komunisty a nacionalisty donutila ke spolupráci.

Čína byla sice vítěznou mocností 2. světové války, ale také byla finančně vyčerpaná. Další komunisticko-nacionalistické rozepře měly za následek obnovení válkou přerušené občanské války. Z té vyšli vítězně komunisté a kontrolujíc většinu území Číny 1. října 1949 vyhlásili v Pekingu Čínskou lidovou republiku, přičemž vláda původní Čínské republiky se stáhla na ostrov Tchaj-wan.

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Členění: 22 provincií, 5 autonomních oblastí (Vnitřní Mongolsko, Ningxia, Xinjiang, Guangxi, Tibet) a 4 municipality (samosprávná města - Beijing, Shanghai, Tianjin, Chongqing). Součástí ČLR jsou také 2 zvláštní administrativní oblasti (Hong Kong, Macao) s vlastními vládami, právními systémy a ústavními dokumenty; v otázkách zahraniční politiky a obrany podléhají ústřední vládě. ČLR formálně pokládá za svou provincii i nezávisle spravovaný ostrov Tchaj-wan (Taiwan); proto je oficiálně uváděný počet provincií 23.

Počet obyvatel: 1.306.000.000

Hlavní město: Beijing (Peking, 14 mil.obyvatel). Další významná města: Shanghai (Šanghaj) 16,06 mil., Chongqing (Čchung-čching) 10,7 mil., Tianjin (Tchien-ťin) 9,95 mil., Guangzhou (Kuang-čou, Kanton) 6,7 mil.obyvatel.

Rozloha (v km2): 9326000

Hustota obyvatel (na km2): 140

Úřední jazyk: čínština (standardní mluvená čínština "pchu-tchung-chua")

Měna: 1 yuan Renminbi (CNY) =10 t´iao = 100 fenů  -  aktuální kurz ZDE

Časový posun (český letní čas): 6

Časový posun (český zimní čas): 7

Nejvyšší hora: Mt. Everest (8848m)

Víza : Žádost o udělení čínského víza se podává na Velvyslanectví ČLR v Praze

POZOR : Pokud máte zájem o cestu do Tibetu, tak neuvádějte do žádosti o čínské vízum, že tam chcete také jet, mohlo by se stát, že by Vám vízum nedali.

Počasí : Podnebí v Číně je kontinentální s extrémními teplotami; teplé subtropické na jihovýchodě a v jižní části centrální oblasti; suché na severu a severovýchodě; průměrná teplota v Pekingu od 26°C v červenci do -5°C v lednu.

Aktuální počasí - klikněte ZDE

Zajímavá místa, které by jste neměli vynechat

Čína je pro cestovatele rájem a jak už bylo v perexu článku naznačeno tak v Číně si přijde na své každý. Míst která můžete po Číně navštívit je nepřeberně a tak se zde zaměřujíme hlavně na místa, která jsme navštívili osobně.

Peking

Peking leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím. Vlastní město se rozkládá v rovinaté krajině 150 km od pobřeží Pochajského zálivu, v průměrné nadmořské výšce 63 m.

I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem. Roční průměr teploty je 11 °C (-4 °C v lednu, 26 °C v červenci), z průměrného úhrnu srážek 620 mm spadne většina během letních měsíců.

Nejvhodnější dobou k návštěvě města je září a říjen. Vážným problémem je znečištění ovzduší. Když jsme tam byli my, tak sluníčko jsme neviděli ani jednou za 3 dny pobytu a to i přes to, že oblačnost žádná nebyla.

Peking se rozprostírá podél neviditelné severojižní osy, která tvoří zároveň páteř města. Tvoří ji Chrám nebes na jihu, dále náměstí Tian'anmen, Zakázané město a park Jingshan, a Bubnová a Zvonová věž na severu.

Pokud budete mít zájem si Peking a okolí prohlédnout tak si na něj nechte minimálně 5 dní.

Jak se nám tam líbilo : Peking na nás zprvu zapůsobil hodně šedě - asi to bylo způsobeno tím věčným smogem, jinak památky se nám moc líbili, ale většina místních obyvatel není tak přístupná a přátelská jak je to obvyklé v jiných asijských zemích - většinou neumí anglicky.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Zakázané Město

Zakázané město bylo sídlem císařů od 15. století, kdy jej císař Jung-le nechal postavit. Většina dochovaných budov však pochází až z 18. století. Reprezentovalo vzdáleného a nedotknutelného císaře. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán po dobu pěti set let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií - Ming a Čching.

Na stavbu bylo povoláno roku 1406 milión dělníků císařem Jung-le. Náklady byly nesmírné. Stavba města byla dokončena roku 1420. Město má čtvercový půdorys a za jeho 12,5 m vysokými zdmi není jediná budova jak bylo zvykem na západě, ale soubor vícero síní, paláců a chrámů propojených průchody a chodbami. Podle legendy je v komplexu 9,999 místností. Vzhledem k tomu, že město bylo postaveno ze dřeva, neustále mu hrozil požár. V 17. století jej zapálili Mandžuové, kteří pak založili dynastii Čching. Poté jej vyplenili Japonci, a stejně se zachoval i Kuomintang - čínští nacionalisté, kteří v roce 1949 uprchli na Taiwan. Během opojení Kulturní revolucí pak byl celý komplex málem rozmetán.

Jelikož tradiční čínská architektura pracuje spíše s horizontálními než vertikálními liniemi, budovy Zakázaného města jsou sice nevysoké, ale prostor kolem nich doslova bere dech.

Jižně od Zakázaného města leží Náměstí Nebeského klidu (Tian'anmen Guangchang), na němž v roce 1949 budoucí čínský vládce a diktátor Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku.

Na severní straně jej uzavírá Brána Nebeského klidu (Tian'anmen) na níž je umístěn portrét Mao Ce-tunga. U prostřed náměstí stojí památník Lidových hrdinu z roku 1958, v jižní polovině pak Mao Ce-tungovo mauzoleum dokončené v roce 1977. Na jižním okraji stojí Brána Správného světla (Zhengyangmen), jinak také Přední brána (Qianmen), a Šípová věž (Jian Lou), které byly kdysi propojeny okrouhlou hradbou. Západní straně vévodí Velká síň lidu (Renmin Dahui Tang) neboli čínský parlament. Na východě pak stojí Čínské národní muzeum.

Podrobná mapa Zakázaného města

Jak se nám tam líbilo : Velice hezké až na velký počet turistů, pokud se do Pekingu podíváte, tak projít Zakázané město je skoro poviností (to jako kdyby jste jeli do Prahy a nepodívali se na Karlův most).

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Velká Čínská zeď

je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách.

Zeď se táhne v ohromující délce cca 6000 km, východní počátek má v Šan-chaj-kuan při mořském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích vlastní Číny a Mandžuska a končí daleko na západě u Ťia-jü-kuan v provincii Kan-su na pokraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi pokračovala západním směrem Hedvábná stezka. Nutno zdůraznit, že zeď v některých úsecích probíhá v několika liniích a vytváří odbočky (započteno do celkové délky), na jiných místech je naopak přerušena. V roce 2009 čínské úřady ohlásily, že byly nalezeny dosud neznámé zbytky čínské zdi. Celková délka zdi dnes tedy činí 8851 km.

Činskou zeď můžete navštívit na několika místech :

Badáling jen 75km SZ od Pekingu ve výšce kolem 1000m. Asi kilometr zdi tady byl zrestaurován. Lanovka vás vyveze nahoru. Kromě organizovaného výletu nabízeného všemi hotely a vlastního taxi můžete jet také turistickým autobusem z JZ rohu náměstí Tiananmén nebo běžným autobusem č. 919 .

Simatái je výborná alternativa. Opět můžete nahoru lanovkou a dolů sjet na speciálních bobech, ale lidí je tu podstatně méně. Velká čínská zeď se klikatí po strmých kopcích mnoho kilometrů do dálky a můžete dokonce prozkoumávat i dosud neopravené části (oficiálně asi nedovoleno). Je zde také mnoho strážních věží.

Mutiányu je také oblíbeno velkými zájezdy turistů pro svou malebnost a početné strážní věže.

Juyong Guan (průsmyk Juyong) strážil strategický přístup ze severu do Pekingu. Dnes tu byla zeď zcela rekonstruovaná a je to nejbližší místo z centra, na které se můžete podívat 50 km SZ

Podrobná mapa celé Čínské zdi

Jak se nám tam líbilo : líbilo a moc - vybrali jsme si Simatái, vyjeli lanovkou na zeď a prošli cca.7 km po čínské zdi, škoda jen že i zde bylo hodně smogu a tak výhled do krajiny nic moc.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Šanghaj

Šanghaj se rozkládá jižně od ústí Jang-c'-ťiang do moře, podél řeky Chuang-pchu, která má v těchto místech šířku kolem 400 m. Terén v centru města je velmi plochý, průměrná nadmořská výška činí 4 m.

Klima je subtropické se zimními teplotami v rozmezí -1° až 8°, v létě pak teploty dosahují 28° až 35° a vlhkost vzduchu nepříjemně stoupá přes 80%. Průměrná roční teplota činí 15,3 °C; roční úhrn srážek 1 135 mm, z čehož největší část spadne od května do září. Za rok se v průměru vyskytne 110 dnů s deštěm. Nejvhodnější období k návštěvě nastává na sklonku jara a počátkem podzimu.

Šanghaj na rozdíl od mnoha čínských měst neoplývá středověkými památkami. Dominantu města v samém centru, čtvrti Chuang-pchu, tvoří tzv. Bund - nábřeží lemované výstavnými výškovými budovami bank, obchodních společností a hotelů z počátku 20. století. Bund je dnes památkově chráněn a výstavba vyšších mrakodrapů v této oblasti není povolena.

Na protějším břehu se ve čtvrti Pchu-tung vypíná 468 m vysoká věž Perla Orientu z roku 1995, panorama této moderní čtvrti dotváří od roku 1998 mrakodrap Ťin Mao s 88 podlažími (Číňané považují osmičku za velmi šťastné číslo), nejvyšší budova ČLR a čtvrtá nejvyšší budova světa.

Náměstí Lidu v Chuang-pchu dominuje od roku 1996 nová budova Šanghajského muzea, s unikátní kombinací kruhového a čtvercového půdorysu, vyjadřující dávnou čínskou představu kruhového nebe a čtvercové země. Bohaté uměleckohistorické sbírky obsahují předměty od nejstarších bronzů z období Šang až po nábytek z časů dynastie Čching.

Jak se nám tam líbilo : doba naší návštěvy byla zvolena nešťastně, protože celý Šanghaj se připravoval na Světovou výstavu a tak vše bylo rozkopané a rozestavěné, hodně hluku a chaosu. Ale i tak jsme klid našli v zahradách Yuyuan - doporučujeme.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Xia´n & Terracotová armáda

Xi-an, původním jménem Čchang-an, je hlavní město čínské provincie Šen-si. Žije v něm přes 4,3 miliónu lidí. Je jedním z nejstarších měst čínské historie. Si-an byl, pod různými jmény, hlavním městem Číny v řadě významných obdobích jejích dějin, totiž za vlády dynastií Čou, Čchin, Chan, Suej a Tchang, byl východištěm Hedvábné cesty. Město bylo po většinu své 3100 let trvající historie známo pod jménem Čchang-an „Věčný mír", přejmenováno bylo za vlády dynastie Ming.

Od devadesátých let 20. století se, v rámci hospodářského vzestupu Čínské lidové republiky, Si-an znovuzrodil jako významné kulturní, průmyslové a vzdělávací centrum centrální a severozápadní Číny. Je významným střediskem čínské vědy a výzkumu, zbrojního a kosmického průmyslu.

Hlavním lákadlem je v tété oblasti terakotová armáda, kterou si nemůžete nechat ujít

Jako terakotová armáda se označuje vojsko vyrobené z terakoty, které se nachází v čínské provincii Šen-si. Bylo objeveno náhodou v březnu 1974. Dělníci sužovaní suchem se rozhodli vykopat studnu; namísto vody nalezli několik soch koní a vojáků. Armáda se skládá převážně z vojáků, avšak výjimkou nejsou ani sochy koní, válečných vozů, hudebníků, akrobatů či úředníků. Většina soch je v mírně nadživotní velikosti (1,83 - 1,95m), ale jsou zde i sochy ve zmenšeném měřítku. Odhadovaný počet postav čítá 8 tisíc vojáků, 130 vozů s 520 koňmi. Terakotovou armádu nechal vystavět císař Čchin Š'-chuang-ti ve 3. století př. n. l. pro ochranu hrobky.

Dnes patří toto mauzoleum k největším čínským památkám. Od roku 1987 je součástí světového dědictví UNESCO. Každý voják terakotové armády má jiný výraz v obličeji.

Jak se nám tam líbilo : město Xia´n je velké a moderní město s několika pěknými památkami (velká a malá Husí pagoda), ale hlavní atrakcí je Teracotová armáda, která je v těsné blízkosti města a určitě stojí za to, se na ní přijet podívat.

Fotky najdete zde na webu v galerii - klikněte ZDE

Další zajímavá místa

• Nanjing (mohutné hradby, pevnost, kamenná citadela a Bubnová věž)
• Chengdu (výborná sečuánská kuchyně, výchozí místo pro let do Tibetu, stanice Pandy velké)
• Pingayo (staré historické město)
• Wuthansan & Emei Shan (budhistické pohoří plné pagod a klášterů)

Internetové stránky, které by se mohly někdy hodit

• MZV - info Čína
• Hedvábná stezka
• Wikipedia - info Čína

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora - Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek.