Slum v Indickém Dillí
11.07.2013 V Delhi jsme se ubytovali v tibetské čtvrťi Manju-ka Tilla. Našli jsme si malý hotýlek na břehu řeky Yamuna. Podél břehu pak byl slum, kde bydleli nebo spíš přežívali ti nejchudší. Na fotce je jedno z těch lepších obydlí.
Tibetian foundation v Mussoorii
12.07.2013 Z Dillí jsme se nočním autobusem přesunuli do městečka Mussoorie, kde byla založena již v roce 1960 škola pro děti, kteří utekli před čínskou okupací. Všude to tady už dýchá Tibetem a buddhismem.
Naše tibetská dvojčata
12.07.2013 V rámci spolupráce s neziskovou organizací MOST jsme právě zde v Mussoorii adoptovali tibetská dvojčata a jejich mladší kamarádku. Dvojčatům je 9 let a chodí do 2 třídy, tady se mohu učit tibetsky a anglicky, v Tibetu by se museli učit čínsky.
Centrum města Mussoorie
12.07.2013 Večer jsme si udělali procházku do centra města Mussoorie, je zde pouze pěší zóna a tak o línější indické turisty (evropských je tady velice málo) se zda starají rikši na lidský pohon.
pouliční prodejci
12.07.2013 Mussoorie je ve výšce cca. 2000 metrů a je to velice oblíbené místo indických bohatších turistů, je jich zde opravdu hodně a tak i podél celé pěší zóny je mnoho pouličních prodejců všeho možného - od vařené kukuřice až po vykladače budoucnosti z hvězd.
Stará tibeťanka
13.07.2013 Tuto stále usměvavou tibeťanku jsme potkali při cestě k Namgyal Stupa. Všichni koho tady potkáte se na Vás vždy usmějí - jsou moc přátelští a milí.
Pořádná indická masáž
13.07.2013 Docela by nás zajímalo kolik tito maséři mají zákazníků. Posedávají na kraji silnice a nechápeme kam by si nás v případě zájmu položili, ale kufřík mají frajerský.
Indie je plná extrémů
13.07.2013 Kousek od pěší zóny, kde se procházeli bohatí Indové jsme našli i tohoto spícího bezdomovce, který ležel na kamení přikrytý jen starým pytlem a obsypaného mouchami.
Veselí indičtí taxikáři
13.07.2013 Taxíků je v Indii hodně, tady v Mussoorii jezdí hlavně staré taxíky a každý hned nabízí své služby, ale jak zaprší mají hned ceny o 100% vyšší.
Do třetice všeho dobrého
13.07.2013 Řídili jsme se starou pravdou a kromě dvojčat jsme tady adoptovali ještě třetí holčičku, je jí 6 let a tady v domově pro Tibetské děti je druhým rokem. Moc toho nenamluví, ale zato má kouzelný úsměv.
Kempty waterfall
13.07.2013 Sobotní odpoledne jsme věnovali malému treku. Šli jsme 3 kilometry stále z kopečka dolů až jsme došli k místním vodopádům, na Indické poměry asi velká zajímavost, ale jelikož je mimo sezónu nikdo tam nebyl.
Copatá indická dívka
14.07.2013 V neděli jsme jeli společně do města Rishikesh, kde protéká řeka Ganga a je zde ještě relativně čistá bez odpadků. Po cestě k řece jsme potkali 2 indické dívky a jedna se ráda nechala vyfotit a té druhé se to nelíbilo.
Indický obchodník v Rishikesh
14.07.2013 Tohoto pána jsem vyfotil před svým obchodem na hlavní cestě v městě Rishikesh. Fotil jsem z okýnka u auta a tak jsem rád, že fotka vyšla výborně - Indové jsou obecně velice fotogeničtí.
Společný domov tibetských dětí
14.07.2013 Společně s pracovníky nadace M.O.S.T. jsme navštívili školu a ubytovnu tibetských dětí. V této místnosti kde je 22 paland tráví své mládí děti, které radši žijí takto s omezeným prostorem a bez rodiny, než v nesvobodném Tibetu
Místní polodivocí psi
15.07.2013 Jako po celé Indii je tady hodně psů, jsou většinou polodivocí, nikomu nepatří, ale vždy u někoho kdo je na ně hodný zůstávají. Přes den se pak toulají po ulicích a hledají něco k jídlu. Tohoto jsme potkali v centru Mussoorie.
Tibetské baráčky v Mussoorii
15.07.2013 Mussoorie je položená v krásně zelených horách a na mnoha úbočích těchto hor jsou postaveny pěkné tibetské baráčky - tyto obývají děti z Tibetian Home Research
Tibetské děti tady mají i školku
15.07.2013 Kromě dětí, kteří chodí už do školy tady mají i školku pro předškolní děti. Jsou tady už od 5 let a některé z nich jsou velmi stydlivé (jako ta naše adoptovaná), ale také je zde hodně prcků, kteří se velice rádi fotí.
Tibetský učitel hudby
15.07.2013 Ve škole jsme se dostali i do třídy kde se děti učí hrát na hudební nástroje. Pan učitel byl velice vstřícný a mnoho nástrojů nám osobně předvedl.
Na návštěvě u mnišek
17.07.2013 Poslední den před přesunem do Lehu jsme navštívili klášter mnišek. Dostali jsme se milého přivítání a zároveň jsme byli přítomni společné modlitby.
Pojízdný prodejce nádobí
17.07.2013 Na cestách v Indii narazíte na mnoho zvláštností, např. takto se živí kluci, kteří po domech a u cest prodávají kuchyňské nádobí. Má to velkou výhodu, že když to někde nejde tak se seberou a jedou o dům či vesnici dál.
Práce jak ve středověku
17.07.2013 Náš tibetský průvodce nás zavedl do továrny na výrobu látek. Byla to jedna velká hala, kde všude seděli tkadleny a tkali na primitivních stavech klasické tibetské vzory látek.
Na co asi myslí ?
18.07.2013 Toto bylo nafoceno v ulicích malého městečka Raipur. Právě skončila škola a školní autobus odvážel děti domů. Tato dívka na zadním sedadle byla hodně zamyšlená, že si ani nevšimla že jí fotím - na co asi myslela?
Tibetští důchodci v Raipuru
18.07.2013 Na kraji malého městečka Raipur je tibetská kolonie, která se dovede postarat i o své seniory, mají postavený něco jako domov důchodců. Tento děda když nás viděl velice rád se nechal vyfotit.
jízda indickou železnicí
19.07.2013 Pokud chcete ochutnat pravou Indii tak jeďte vlakem. Nádraží si žijí vlastním životem, lidé tam přespávají, je tam mnoho prodejců všeho možného, zvířata se tam proplétají mezi cestujícími. Foceno v Dehradunu z kterého jsme jeli do Dillí.
Klášter Spituk z výšky
19.07.2013 Tak a po dvou letech se opět dostáváme do Lehu, hlavního města Ladakhu. Cesta letecky z Dillí trvá něco přes hodinu. Těsně před přistáním jsem pořídil tuto fotografii kláštera Spituk, který leží těsně před přistávací dráhou - to mají mniši asi radost
muslimská čtvrť v Lehu
20.07.2013 I když je Leh buddhistický tak malá část místních obyvatel jsou muslimové, jejich krámky jsou rozprostřené kolem mešity v centru Lehu. Zajímavé je si úzké uličky projít a když máte štěstí natrefíte i na zajímavé fotografické modely.
Každý kousek místa je potřeba využít
20.07.2013 Leh je opravdu už dost turistický a tak obchodníci využívají každého volného místečka před svým obchodem aby vše venku vystavili. A pak zboží vyskládají třeba i na starou zeď u silnice.
Shoes maker
21.07.2013 Živit se v Indii můžete jak umíte, tento si našel pěkné místo v centru Lehu, na sloup si připevnil parádní ceduli Shoes Maker a živnost se může rozjet. Pamatuji si, že před 2 roky na stejném místě už také vysedával.
Tsema Gompa nad městem
21.07.2013 Lehu dominují dvě stavby postavené vysoko nad městem. Hlavní je Královský palác, který je prý zmenšeninou známé Potaly v Tibetu. A ještě o kousek výš se vypíná Tsema Gompa, která je vidět skoro z každého místa v Lehu a na černobílé fotce jí to sluší.
Pohled na Leh od Královského paláce
22.07.2013 Poslední den v Lehu jsme využili k prohlídce města a k malému výšlapu k Královskému paláci. Když jsme k němu stoupali, tak se nám otevřel tento pěkný pohled na Leh.
Takto se dělají čapati
22.07.2013 Placka čapati je oblíbeným jídlem místních obyvatel, jedí jí skoro ke všemu. A dnes jsem poprvé viděl jak se dělá v domácím prostředí - mají kulatou pec v zemi a po obvodu nasázejí těsto, které pak s dlouhou lopatkou obrací a vytahují - je tam hrozné vedro.
Gompa Sabu na kraji Lehu
22.07.2013 Od Královského paláce byl opravdu pěkný výhled a tak na druhé straně Lehu byla hezky vidět i tato Gompa Sabu. Za ní už se tyčí pohoří Stok Kangri s nejvyšším vrcholem vysokým 6100 m.
Pohled z výšky 5620 metrů
23.07.2013 Z Lehu jsme si zajeli na výlet do Nubra Valley. Cesta do tohoto údolí vede přes nejvyšší horský průsmyk Světa - Kardung La, který je výšce 5620 metrů nad mořem. Pokud je hezké počasí tak máte pohled jako z letadla.
Vesnice Kardung
23.07.2013 Asi 20 km za průsmykem Kardung La dojedete do vesnice se stejným názvem Kardung. Je to malebná vesnička s mnoha obdělanými políčky, mnoho aut je jen projíždí, ale zastavte se a běžte se podívat kousek za baráky - výhled je zde úchvatný.
Rychlá oprava silnice
23.07.2013 V Indii se musíte připravit na všechno. Těsně před naším cílem cesty (klášter Diskit) jsme narazili na zácpu - náklaďák zkolaboval přesně v úzké zatáčce a tak místní hned akčně o kousek rozšířili silnici a o adrenalin řidičů, kteří se náklaďáku museli nad roklinou vyhnout bylo postaráno. A všichni to bedlivě sledovali.
Pohled od kláštera Diskit
23.07.2013 Po silniční zápletce jsme do kláštera Diskit přejeli těsně před západem slunce. Klášter se vypíná nad vesnicí na skále a je zde nádherný výhled po okolí. Uvidím zítra zda bude lepší počasí na atraktivní fotku celého údolí.
Mladí mniši v klášterní škole
24.07.2013 Nadace M.O.S.T. s kterou zde cestujeme je partnerem zdejší mnišské školy. V prvním stupni je 12 mladých kluků-mnichů a po prvním okoukávání se z nich stali pěkní rošťáci, kteří jsou pro každou lumpárnu.
Výlet s mnichy ke klášteru
24.07.2013 Hned po snídani byl přistaven mikrobus a společně s mnichy jsme vyrazili na výlet do kláštera ..... který je opět postaven vysoko na skále a je těsně před zónou kam ještě mohou turisté (je zde už kousek hranice s Pakistánem).
Nubra Valley jako Mordor
24.07.2013 Z výletu jsme se vrátili později odpoledne a byli jsme hlavními mnichy z kláštera Diskit pozváni na večeři do kláštera. Jak jsme vycházeli byli jsme svědky zajímavého západu slunce nad údolím - jako z Mordoru.
Zítky plné motliteb
25.07.2013 V Ladakhu je možné narazit na mnoho uměle vytvořených zítek z kamenů, které jsou obsypané kameny s tibetskými modlitbami. Většinou se stavěli podél cest aby poutníci šťastně došli do svého cíle.
Zpátky přes sněhovou vánici v Lehu
25.07.2013 Z Nubra Valley jsme se vrátili zpět do Lehu. Cesta byla tentokrát hodně studená, protože přes průsmyk Kordung La sněžilo jako u nás v lednu - zima byla opravdu veliká, ale vidíte že v Lehu, který je vzdálený 20 km svítilo sluníčko. Na fotce Královský palác s pohořím Stok Kangri.
Nomádská Vesnice Sundo
26.07.2013 V pátek jsme vyrazili na 4 denní výlet po stopách nomádů u hranic s Tibetem. Jako první jsme zastavili ve vesnici Sundo, kde jsme nabrali zásoby a zároveň byli svědky polední přestávky v místní nomádské škole.
Školní kuchař u nomádů ve škole
26.07.2013 U nomádů je vše hodně zajímavé. Do vesnice Sundo jsme dorazili právě v době podávání odpoledního čaje v místní škole. Zašel jsem se podívat do školní kuchyně a našel jsem kuchaře, který vše připravoval - velice rád mi zapózoval.
Pití čaje je společná záležitost
26.07.2013 Kuchař jak uvařil čaj, zazvonil na zvon, děti se posadili vedle sebe u školní zdi. Pak jedno z dětí rozdalo misky a kuchař s velkým kastrolem a naběračkou obcházel sedící děti a naléval čaj. Společné pití odpoledního čaje mohlo hned po krátké modlitbě začít.
Krásné ráno v 5200 metrech
27.07.2013 Z vesnice Sundo jsme jeli na náhorní plošinu až k Tibetským hranicím. Byli jsme ve výšce 5200 metrů a byla tam hrozná zima. Rozbalily se stany a šlo se spát. Jelikož se nemohlo spát tak jsme byli vzhůru při svítání - to stálo za to
Těsně po východu slunce
27.07.2013 Takto vypadalo místo, kde jsme se ráno probudili. Sluníčko právě vyšlo nad vrcholky himalájských hor a krásně osvítilo protější čerstvě zasněžené vrcholky. Naštěstí na nás jen pršelo a tak teplota byla těsně nad nulou.
Himalájský kozí svět
27.07.2013 Chvilku pro probuzení jsme se vydali na prohlídku místních plání, které jsou plné nomádů a jejich skromných stanů. Na jednom malém kopečku asi 500 metrů od našich stanů jsme našli tento nádherný kozí svět.
I nomádské kozy musí být zdravé
27.07.2013 Projížděli jsme rozsáhlou plání vysoko v horách a také byli při tom, jak nomádi očkují všechny své kozy, aby byly zdravé a v drsné přírodě přežily co nejdéle. Na výrazu té první kozy je vidět, že ani kozy nemají rády injekce.
Nomádská babička
27.07.2013 Jsem moc rád, že jsem si všiml této nomádské babičky, která asi hlídala svou vnučku či vnuka. Stála opodál kousek od ohrady kde se očkovaly kozy. Když jsem jí oslovil velice ráda mi zapózovala pro několik fotek. Tato se mi moc líbí pro její výraz.
Stříhání ovcí jako před 100 lety
27.07.2013 Na pláních jsme také narazili na skupinku nomádů, kteří stříhali ovce, kromě koz se zde také docela hodně pasou i vysokohorské ovce. Stříhání probíhalo zcela ručně, obyčejnými nůžkami a jedna ovce trvala ostříhat asi tak 15 minut.
Takto bydlí nomádi v 5200 metrech
27.07.2013 Jak málo potřebují kočovní tibetští nomádi k tomu aby přežili společně se svým stádem v nadmořské výšce 5200 metrů. Jeden stan kde mají uprostřed malá kamínka a hodně dek a kožešin. V noci v jarních a podzimních měsících zde musí být ukrutná zima - respekt.
Jen kamení a prázdnota
28.07.2013 Tak působí pohled na rozsáhlé prostory na pláních vysoko nad mořem. Místní nomádi pak z kamení u svých stanů postaví kamenné sloupy, které v prázdném prostoru vypadají zajímavě a o to víc, pokud na nich zapomenou kus oblečení.
Chlupatá obrovská kráva - to je jak
28.07.2013 Při cestě zpět do nižších nadmořských výšek jsme potkali menší stádo JAKŮ. Tato chlupatá velká kráva je symbolem Tibetu a i v Indii se jí někde daří. K svému životu potřebuje spást hodně trávy, ale ta se v této části Indie najde jen na několika místech.
Pohledy ze sedla jsou vždy úžasné
28.07.2013 Tím je myšleno z vysokohorských sedel, které jsme projížděli. Takto nádherný výhled se nám otevřel při sjezdu z planiny ....... kde jsme strávili mezi nomády jeden den a jednu noc. Hra stínů, světel a různých barev je až neskutečná.
Klášter Nyoma v zakázané zóně
28.07.2013 Při cestě zpět jsme se zastavili ve vesnici Nyoma, která stále ještě leží v zóně, která je pro turisty zakázána. A tak v obchodě jsme ani nesehnali balenou vodu, ale za to pohled na klášter nad vesnicí stál za to.
Další nomádská škola - Nyoma
28.07.2013 Ve vesnici Nyoma je také tibetská nomádská osada, kde jsme s M.O.S.Tem navštívili školu. Malí - možná budoucí nomádi se rádi fotí a mnoho z nich i zajímavě zapózuje.
Jsem hrdý na to že jsem z Tibetu
28.07.2013 Tak asi toto si říká tento klučina z nomádské tibetské školy. Hrdě nosil čepici na které bylo napsáno FREE TIBET. Asi věří tomu, že se mu to jednou splní a bude se moci vrátit tam odkud pochází - přeji, ať se mu to splní.
Ranní očista u řeky
29.07.2013 Noc jsme strávili ve společenské místnosti nomádské vesnice Sundo, spalo se na zemi ve spacácích. Jak je u nomádů normální, vstává se se svítáním, což je kolem páté. U řeky jsme pak byli svědky společné ranní očisty místních školáků.
Svět ze sedla koně je krásný
29.07.2013 Další den mezi nomády měl nádech adrenalinu, alespoň pro nás středoevropany. Byli nám všem přistaveny koně a my měli vyjet o více jak 1000 metrů nad vesnici, kde na nás čekali další nomádi. Uznávám, že pohled ze sedla koně byl ten den opravdu krásný.
Nomádská maminka s dítětem
29.07.2013 Když jsme dojeli na koních až vysoko k nomádům, byli jsme vřele přivítáni. Žilo zde asi 7 rodin a všichni byli ochotni se vyfotit. Zaujala mne tato maminka s dítětem, které bylo na tvářích spáleno letním sluncem - tady se asi žádné faktory nenosí.
Dalajlama je pro Tibeťany vším
29.07.2013 Tuto malou skromnou modlitebničku jsem vyfotil ve stanu jedné z nomádských rodin. Jak je vidět, tak jejich hlavním bohem je sám Dalajláma, kterého uctívají a ke kterému se modlí. Dokonce hodně malých dětí jsem viděl, jak na krku mají přívěsek s portrétem Dalajlámy.
Cesta zpět do vesnice Sundo
29.07.2013 Cesta od nomádů zpět do vesnice už vedla po vlastních. Bylo tak možné fotit vše co se mi líbilo. Ze široké pláně se cesta zužovala do úzkého koryta, kde při mokrém počasí teče voda z hor.
Vesnice Korzok u jezera Tso Moriri
30.07.2013 Po návratu do vesnice Sundo jsme se všichni sebrali a přejeli na noc k jezeru Tso Moriri, které je vyhledávaným turistickým místem. Přespali jsme u místních obyvatel doma - tady si tak všichni přivydělávají. Pohled na vesnici Korzok, která leží na břehu jezera, byl vyfocen druhý den po ránu.
Obyvatelka vesnice Korzok
30.07.2013 Tato paní jen tak seděla na zítce a tiše odříkávala mantry. Korále, které má v ruce pro buddhistu znamenají 108 manter (108 korálků), které postupně odříkává.
Další osada nomádů
30.07.2013 Než jsme odjeli od jezera Tso Moriri zajeli jsme si kousek do hor, kde jsme narazili na další osadu nomádů. Tito byli už jiní, byli zkaženi turistických ruchem a chtěli za vše zaplatit. Ovšem místo kde žili bylo opět fotogenické.
Jezero Tso Moriri
30.07.2013 Takto vypadá jezero Tso Moriri. Jedná se o velice turisticky navštěvované místo i když cesta z Lehu sem trvá skoro celý den. Voda je zde nádherně modrá a s vrcholky zasněžených hor na Tibetských hranicích to zde vypadá pohádkově.
Jezero Tso Kyagar
30.07.2013 Když přijíždíte k velkému jezeru Tso Moriri jedete kolem menšího, ale za to velice fotogenického jezera Tso Kyagar. Cesta se vine vysoko nad jezerem a z výšky je pak fotka velice působivá.
Už vím čím budu až budu velký
01.08.2013 Jedna úsměvná fotka z archivu, tito dva tibetští chlapci byli vyfoceni ve vesnici Nyoma v areálu nomádské školy. K této fotce jde napsat mnoho zajímavých komentářů - asi nejvíc se mi líbí ten s tím zubařem.
Klášter Lamayuru
01.08.2013 Z Lehu je to do vesnice Lamayuru něco málo přes 100 km. Cesta trvá něco kolem tří hodin a hlavní zajímavostí je zde klášter, který je opět postaven nad vesnicí na skále. Ale zde je to trochu jiné - údolí je zde úzké a tak se dá pěkně fotit z protilehlého kopce.
Hliněné domečky ve skále
01.08.2013 Kousek pod klášterem Lamayuru u silnice narazíte na zdejší zvláštnost. Ve skále jsou vydlabané místnosti, kde lidé kdysi bydleli. Dnes jsou k nim přistavené baráčky a místnosti ve skále slouží jako sklady či chlívky pro domácí zvířata.
Výzdoba kláštera Alchi
02.08.2013 Při zpáteční cestě z Lamayuru jsme se zastavili v malé vesničce kousek od hlavní cesty - v ALCHI. Je zde opět několik klášterů, ovšem tyto jsou zajímavé tím, že patří mezi nejstarší v Ladakhu a také pro velice zachovalou výzdobu. Celý vnitřek kláštera je vymalován podobnými motivy.
Staré modlitební mlýnky Alchi
02.08.2013 Při prohlídce vesnice Alchi jsem narazil na tyto modlitební mlýnky. Byly připevněné na boční stěně stúpy a již podle vzhledu bylo vidět, že mají něco za sebou. Místní buddhisté, kteří šli kolem vždy všechny mlýnky roztočili a tím vysílali mantry.
Opět kousek Lehu
03.08.2013 Poslední dva dny trávíme v Lehu, poté se již vydáme do údolí Spiti a z něho zpět do Dillí. Dnešní fotka je z okrajové části Lehu - podobných čortenů a vlaječek najdete po celém Ladakhu nepočítaně.
Psí smečky po ránu
04.08.2013 Ještě těsně před odjezdem do údolí Spiti jsme si ráno přivstali a zašli se podívat jak to vypadá v centru Lehu po svítání. Veškeré krámy byly ještě zavřené a na mnoha místech před nimi polehávali psi. Ty tu většinou žijí ve smečkách a v noci si chrání své území a tak po ránu ještě dospávají.
Jak to vypadá v centru Lehu
04.08.2013 Na fotce je hlavní ulice v Lehu. Pod okny se každý den otevírá ranní trh se zeleninou a ovocem. Majitelé domů využívají každý kousek baráku pro reklamu a pro pověšení vlaječek s mantrami. Ale při pozorném pohledu je vidět, že baráky nejsou zrovna rovně postavené.
Klášter Tiksey
04.08.2013 Jeden z nejfotogeničtějších klášterů v Ladakhu se jmenuje Thiksey a leží asi 30 minut jízdy autem od Lehu. Na cestě do Spiti Valley jsme se zde zastavili a hned jsem tak využil situace a našel si místečko pro pěknou fotku.
Tam kde není klasická vesnice
04.08.2013 Tak první fotka z cesty do Spiti. Údolí Spiti je dva dny cesty z Lehu a část celé trasy vede dost neobydleným územím a tak místní podnikavci udělali na vhodném místě stanovou vesnici v které najdete vše potřebné - restauraci, prodejnu a také se zde vyspíte pokud potřebujete.
Kousek od Keylong
05.08.2013 První den cesty do Spiti jsme dojeli do městečka Keylong, kde jsme se ubytovali, zašli na večeři a rychle do postele, protože druhý den brzy ráno pokračujeme dál. Kolem Keylongu je nádherná příroda, je to tady už celé zelené a občas jsou k vidění i krásné hory s ledovci.
Osvěžovna v Himalájích
05.08.2013 Pomalu a jistě se blížíme do Spiti, řidič nám zastavil na jídlo v malé vesničce těsně před rozdělením cesty do Manali a Spiti. Je tady Check Point, předkládáme pasy a hned vedle je taková pěkná místní restaurace.
Do Spiti není jednoduchá cesta
05.08.2013 Poslední fáze cesty do Spiti je pro řidiče aut hodně náročná. Při naší cestě jsme 3x stáli, protože auto některého z dalších řidičů zapadlo - většinou ve vodě z vodopádů, která teče přes silnice. Na fotce je naše auto, které v pohodě všechny nástrahy cesty zvládlo i když jednou mělo hodně namále.
Konečně jsme dojeli
05.08.2013 Pomalu a jistě se blížíme do cíle naší cesty - přejeli jsme poslední výškové sedlo, které ohraničuje Spiti Valley. Výhledy na okolní hory jsou nádherné a chvilkami nám to tady připomínalo Nový Zéland.
Kaza - centrální městečko Spiti
06.08.2013 Tak po dvou dnech jsme konečně dojeli do Spiti. Hlavním, ale spíše centrálním městem je Kaza. Malinké městečko s jednou hlavní nákupní ulicí a na konci s autobusovým nádražím. Před ním seděl tento pán a čekal na zákazníky - opravoval a čistil boty.
Spiti Valley v plné kráse
06.08.2013 Tak přesně takto vypadá Spiti Valley, krásné hory po obou stranách údolí a mezi nimi teče řeka Spiti. Pokud je hezké počasí tak to zde vypadá opravdu pohádkově. My jsme měli na počasí štěstí tak půl na půl. Většinou večer vždy přišla nějaká bouřka a déšť.
Kaza - za chvíli přijde déšť
06.08.2013 Hlavní městečko údolí Spiti - Kaza vypadá takto. Je tam pár domů a vzadu pod kopcem je vidět místní klášter, který je úplně nový, otevřen byl v roce 2009. Foceno je později odpoledne a za kopci je již vidět přicházející bouřka a tak rychle do hotelu než zmokneme.
Říkali jsme mu klíčník
07.08.2013 Do Spiti jsme přijeli společně s organizací M.O.S.T. která i zde pomáhá místním malým mnichům. Klášter kde jsou doma je vesnice Key. Byli jsme tam pozváni na dva dni a tento starý pán, kterému jsme říkali klíčník měl na starosti otevírání malého chrámu a když neotevíral tak se modlil.
Klášter Key vysoko na kopci
07.08.2013 Klášter Key je vidět už zdaleka. Je postaven na úbočí jedné strany údolí a svítí do dálky. My jsme zde strávili 2 dny a jednu noc jsme v klášteře i spali. Úplně nahoře jsou modlitební chrámy a místnosti pro hlavní mnichy (tam jsme spali i my). A ty domečky níže jsou ubytovny pro mnichy a také škola pro malé mnichy.
Zelená políčka
07.08.2013 Ladakh a Spiti nevyjímaje je hlavně pustá hornatá krajina. Vesnice se staví pouze tam, kde z hor teče řeka či alespoň potok. Tam si pak lidé postaví zavlažovací kanálky a alespoň něco si mohou vypěstovat. Na políčkách mají hlavně obilí, různé luštěniny a brambory. Léto je zde krátké a tak zelená barva je zde vzácná.
Západ slunce z kláštera Key
07.08.2013 V klášteře Key jsme spali jen jednu noc a tak jsem byl zvědav jaký bude západ slunce. Výhled do údolí na všechny strany je zde nádherný, jen to počasí vždy večer není ideální. A na fotce už vidíte jak to ten večer vypadalo - po dešti se nebe krásně zabarvilo do fialové - pěkné co?
Ranní půdža
08.08.2013 Každý den ráno chodí mniši na půdžu - což je takové společné modlení. Hlavní předmodlitel - nebo-li ten kdo púdžu vede sedí v centrální části sálu a každou modlitbu zahajuje a ostatní se pak přidávají. Na fotce je mnich, který ten den půdžu vedl - měl skoro pořád zavřené oči a prsty přepočítával modlitební korále.
Prohlídka kláštera
08.08.2013 Po ranní půdže jsme byli jedním z mnichů pozvání na prohlídku kláštera. Prošli jsme si všechny zdejší chrámy ovšem kromě jednoho - tam je povolen pouze vstup mnichům, ale dostali jsme z tohoto kláštera šál s uzlem v kterém je schováno štěstí, jsem zvědav zda to bude pravda. Na fotce je stará modlitební knížka z jednoho z místních nejstarších klášterů.
Mladí mniši v klášteře Key
08.08.2013 Jak jsem již psal společnost M.O.S.T. podporuje i zde v Key klášterní školu, kam chodí skoro 100 budoucích mnichů. Byli jsme se na ně podívat jak ve škole, tak i tam kde bydlí. Bylo to hodně podobné jako v klášteře Diskit, jen tady jich je mnohem víc a ti starší zde také už studují buddhistickou filosofii.
Odpolední výlet s mnichy
08.08.2013 Byla to docela sranda, protože všech skoro 100 mnichů a naše výprava 20 Čechů se vydala 8 auty na výlet vysoko do hor. Sedělo se i na střeše aut, ale dojelo se v pohodě. Nejprve se věšeli modlitební praporky, byla i krátká modlitba a pak se jelo k dalšímu menšímu klášteru. Nad ním byly postaveny tyto pěkné čorteny.
Už tady stojí od 10 století
08.08.2013 Navštívili jsme starý klášter, který obsahuje i malý chrám - ten pochází již z 10.století a je tak jedním z nejstarších dochovaných chrámů na území Ladakhu. Celý klášter obývá jen jedna rodina místních obyvatel, která se o něj stará a v zimním období se z něho na více jak půl roku ani nehne, protože je postaven mimo jakékoliv cesty.
Večer přichází a s ním i bouřka
08.08.2013 Jak zde bývá zvykem, každý večer zde trochu zaprší. Většinou s deštěm přijde i bouřka. Na konci našeho výletu s malými mnichy tomu nebylo jinak. Když si fotku rozkliknete je vidět napravo bouřku a nad horami s bílou čepicí ještě svítí sluníčko. Takových pohledů je zde opravdu hodně.
Tibetské dlouhé trubky
09.08.2013 Oslava začíná - do Spiti Valley jsme přijeli také na velkou oslavu při příležitosti otevření nového ženského kláštera ve vesnici Kowang. Klášter pomáhalo financovat i sdružení M.O.S.T. a tak naše přítomnost byla velice vítána. Na začátek oslav do údolí zatroubily dlouhé tibetské trubky.
Čekání na Rinpoche
09.08.2013 Oslava to nebude ledajaká, dokonce má dorazit sám Ratna Vajra Rinpoche - což je druhý nejvyšší představený v buddhistické větvi Rinpoche. A tak se čekalo až přijede - podle pohledů místních žen to vypadá, že již přijíždí.
Ratna Vajra Rinpoche
09.08.2013 Tak konečně po delším čekání je Rinpoche tady - přijel s velkou slávou, doprovázeli ho dva muži v tradičním tibetském oblečení na motorkách a auto bylo opatřeno majáčkem. Rinpoche se hned po vřelém přivítání odebral do kláštera a připravuje se na další program.
Místních přišlo opravdu hodně
09.08.2013 Na Rinpoche se přišlo podívat opravdu hodně místních Tibeťanů a buddhistů. Na těchto akcích je skvělé to, že nikomu většinou nevadí focení a tak se fotí o sto šest. Tyto dvě staré ženy seděly přímo před námi a tak z několika fotek jsem vybral na web právě tuto.
Ach ta globalizace
09.08.2013 Spiti je opravdu zapadlá část indických Himalají, ale i sem dorazila moderní doba a globalizace. McDonald tady zaplať pánbů ještě není, ale místní mniši si celou slavnost natáčeli na své Ipady a Iphony - chvilkami to bylo docela komické.
Stará tibeťanka
09.08.2013 Tato tibetská babička byla asi jednou z nejstarších účastníků celé slavnosti. Celé to hluboce prožívala a stále se modlila. Navíc byla i velice pěkně upravená a modrý šátek jí opravdu slušel.
Veřejná modlitba
09.08.2013 Na dvoře kláštera byla postavena velká pozlacená socha Buddhy. Rinpoche pak u ní vedl veřejnou modlitbu. Bylo to docela zajímavé podívání, něco podobného jsem viděl poprvé.
Půdža nemohla chybět
09.08.2013 Těsně po slavnosti u sochy Buddhy se další program odehrával v nově postaveném chrámu, kde se vedla půdža. Všichni přítomní mniši dostali modlitební knížky a hned je mohli použít.
Výzdoba kláštera Lalung
10.08.2013 Oslava skončila a celou neděli jsme si vyčlenili na výlet dál po řece. První zastávkou byla vesnice Lalung v které je malý klášter s velice pěkně zdobeným chrámem. Všechny stěny byly opatřeny sochami znázorňující místní božstva. Na fotce je Tara.
Bouřka nad Dhankharem
10.08.2013 Další vesnicí, kterou jsme měli v plánu navštívit byl Dhankhar. Ale jak jsme se k vesnici blížili bylo v dálce vidět, že opět bude pršet a přijde bouřka. Ovšem na fotce to vypadá docela dobře.
Obecní stádo ovcí a koz
10.08.2013 Ve vesnici Dhankhar jsme sledovali velice zajímavou situaci. Jeden jediný člověk velel stádu mnoha stovek koz a ovcí, které se vracely z pastvy. Na tom by nic zajímavého nebylo, kdyby se ve vesnici kozy a ovce samy nerozdělily a každá z nich si odešla do svého chlívku.
Vesnice a klášter Dhankhar
10.08.2013 Dhankhar je opravdu fotogenický a bylo fajn, že jsme se tady zastavili. Celá vesnice je postavena na vysokém kopci a uprostřed vesnice je na skále ještě postaven klášter. Ten je ovšem v polorozpadlém stavu, ale mniši si postavili nový dole ve vesnici.
Hliněný klášter v Tabo
10.08.2013 Dojeli jsme až do Tabo, zdejší klášter je chráněn Unescem a tak je zde i přes odlehlost místa docela čirý turistický ruch. Klášter je zcela odlišný od jiných zdejších klášterů - vypadá jakoby by byl celý z hlíny. Uvnitř jednotlivých chrámů je pak krásná výzdoba, která se nesmí ani fotit.
Zastávka v Pin Valley
10.08.2013 Na zpáteční cestě do Kazy kde přenocujeme a již pojedeme zpět do Dillí jsme se zastavili v malém údolí Pin. Je to docela malé údolí, kde najdete jen 2 vesnice. Řidič nás zavezl do Kungri, byl tam opět klášter, ale byl nový a nestál za řeč. Ovšem výhled za klášterem byl mnohem hezčí.
Zajímavá tvář mnicha
11.08.2013 Z výletu jsme se vrátili zpět do Kazy a po přespání už v 5 hodin ráno vstáváme a odjíždíme do Manali. Ale ještě prohlížím fotky z otevření ženského kláštera a zaujal mne tento mnich, který vypadal úplně jinak než ostatní - byl prostě zajímavý.
Opouštíme Spiti
11.08.2013 Po několika hodinách jízdy přes výmoly, potoky a polní cesty se dostáváme ke Konzum La Pass. Je to výškové sedlo, které prakticky ohraničuje Spiti Valley. Je zde postaveno několik gomp a řidiči se zde vždy jdou pomodlit, aby zdejší cesty zvládli a ve zdraví dojeli do cíle. I náš řidič se pomodlil a tak můžu i já psát dále tento blog.
Samé kamení a krásné výhledy
11.08.2013 Po sjezdu z Kunzum La Passu jedeme dlouho kamenitým údolím, které je z obou stran ohraničeno krásnými strmými horami s mnoha vodopády a ledovci. Tato část úseku cesty je nejnáročnější a několikrát vystupuje z auta, abychom radši pěšky přešli těžce průjezdný úsek. Náš řidič ovšem cestu znal dokonale a i když měl menší auto, vždy věděl jak řeku přebrodit.
A jsme v Dillí
12.08.2013 Po více jak 24-hodinové cestě ze Spiti dorážíme přes Manali do Dillí. Z Manali jsme jeli nočním busem a něco kolem 7:00 nás všechny vyklopí v centru města. Bereme taxíka a vyrážíme do Pahar Ganj, kde jsme se ubytovali v hotelu Lal´s Haveli. A kousek od hotelu fotím tohoto pána - tady bude asi co fotit.
Zeleninový trh Pahar Ganj
12.08.2013 Hned jak jsme se ubytovali tak jsme vyrazili do centra městské čtvrti Pahar Ganj. Zašli jsme si na jídlo do naší známe restaurace Tadka (byli jsme tady už před 2 roky a vaří zde výborně). Hned kousek od restaurace je zeleninový trh a tak jsem neváhal a šel si zafotit, někteří byli rádi a někteří se radši schovávali.
Prodá ty poslední rajčata?
12.08.2013 Tato paní byla na trhu jiná než ostatní, seděla kousek stranou a neměla kolem sebe množství zeleniny, ale pouze malou kupičku rajčat. Docela by mne zajímalo zda už vše prodala a toto jí zbylo a nebo prodávala jen něco málo. Paní se také velice nerada fotila, když mě viděla vždy se otočila, tak proto ta fotka z boku.
Ranní prodej čaje
13.08.2013 Vstávali jsme už kolem 7:00 a hned vyrazili do starých uliček Pahar Ganj, chtěli jsme vidět jak to tady po ránu žije a nebyli jsme z brzkého vstávání zklamáni. Viděli jsme mnoho zajímavých věcí a zvyklostí - např. tento pán si hned před svým barákem v malé uličce sedl na kus dřeva, zapálil oheň pod konvicí a dělal kolemjdoucím čaj. Pití čaje je zde velkou tradicí a pije se všude a pořád.
Po ránu je potřeba se oholit
13.08.2013 Jedna momentka z ranní procházky po Pahar Ganj. Lidé zde bydlí opravdu kolikrát v polorozpadlých domech, kde ani voda neteče a tak než jdou do práce je potřeba se také občas oholit. K těmto účelům můžete využít pouličních holičů - stačí si sednout na bobek a za chvíli jste jako ze škatulky.
Taková pěkná čepice
13.08.2013 Na ulicích Indie potkáte mnoho zajímavých lidí. V Dillí, kde žije 14 milionů lidí není nouze o neobyčejné pohledy a zážitky. Lidé v některých čtvrtích spí po ulicích a tam se turista necítí zrovna pohodlně. Naopak jsou zde i luxusní čtvrti, kde každý obchod hlídá ochranka. Tato fotka pána s neobvyklým nákladem na hlavě byla pořízena ve starém Dillí.
Pořádný indický slejvák
13.08.2013 Obloha se najednou zatáhla a po nenápadném deštíku se během chvilky snesla pořádná průtrž mračen. Během toho okamžiku se ulice skoro vyprázdnily, projel jen občas tuk-tuk a nebo odvážný motorkář. Ale i přes neustálý déšť jsem vyfotil tuto dvojici dívek, které právě šli ze školy.
Free Tuk-tuk
14.08.2013 Hlavním dopravním prostředkem jsou v Indii kromě kol a motorek tuk-tuky. Všechny vypadají jednotně, ale najdou se i vyjímky. Takto vyzdobený barevný tuk-tuk jsme potkali v centru Dillí. Pokud by si všichni majitelé svých tuk-tuků své dopravní prostředky zdobili podle sebe, mohlo by to špinavé Dillí trochu rozsvítit.
Obuvnický mistr
14.08.2013 Oprava obuvi je v Indii maličkostí. Jdete po ulici a na každém rohu sedí někdo na stoličce a buď Vám chce boty vyčistit a nebo vyspravit. Tento obuvník už na tom byl lépe, měl vlastní obchod a paní si tak mohla na chvíli sednout a mezi tím byly boty hned spravené.
Pěkně mi zapózoval
14.08.2013 Tento pán je pouličním prodavačem, ani nevím co vlastně prodával, ale něco z jeho sortimentu se mi pokusil prodat. Já ale nic kupovat nechtěl, ovšem místo toho jsem ho požádal o fotku, on až překvapivě rychle souhlasil a nasadil výraz modela z reklamy.
Tak tohle je psí veget
14.08.2013 Byli jsme se podívat i ve čtvrti lepších obchodů - Rajiv Chowk Bazaar a Palika Bazaar. V této čtvrti je to úplně jiné než tam kde jsme ubytováni, chodí tady Indové mnohem lépe oblékaní, je zde víc policistů a i psi se tady mají evidentně lépe. Jsou až neskutečně tlustí a celý den spí - tento dokonce úplně v pohodě uprostřed pěší zóny na zádech a nikdo si nevšímal jen ho obcházeli.
Tuk tuk na lidský pohon
14.08.2013 V ulicích starého Dillí a nejen tam je hodně lidí, kteří se živí převážením osob na speciálně upravených kolech - tuk tuk na lidský pohon. Hodně Indů toho využívá a kolikrát vidíte, že na kolo se naskládá až 6 lidí a nebo kolem 10 dětí. Řidič takového kola má asi dost tvrdou práci, protože ceny za převoz jsou hodně nízké. Tento mladík nám nabízel své služby ale i přesto, že u nás neuspěl tak pěkně zapózoval.
Holky jedou ze školy
14.08.2013 Již je odpoledne a děti chodí z různých škol. Některé chodí pěšky, jiné jezdí domu autem a ve čtvrti Pahar Ganj je hlavním dopravním prostředkem jízdní kolo Rikša. Jak jsem už psal k předchozí fotce tak na kolo se naskládá až 10 dětí a majitel rikši pak dítka rozváží od domu k domu - tyto holčiny si nás všimli, že je fotíme a všechny na nás hned začaly mávat.
Jedna ulice Dillí po ránu
15.08.2013 Je poslední den naší Indické cesty, za chvíli jedeme na letiště, ale ještě jsme stačili vyjít v našem hotelu na střechu kde je venkovní restaurace a udělat fotku jedné z mnoha tisíců indických ulic. Takto podobně to vypadá všude v ulicích - mnoho bordelu na zemi, chaos v parkování - kde je místo tak se auto či motorka postaví. Kolem 9:00 se ulice zaplní a to co je na zemi nebude moc vidět.
Závěrečná fotka z Indie
15.08.2013 Naše v pořadí třetí výprava do Indie končí. Zcela náhodou odlétáme 15.srpna kdy se v celé Indii slaví Den nezávislosti což provází přísná bezpečnostní opatření. Indie jako samostatný stát vznikla v roce 1947 a hlavní duchovním vůdcem byl Mahátma Gádhí, kterého dodnes Indové ctí - na fotce vidíte kresbu na jedné ze zdí v ulicích starého Dillí, kde je zobrazen právě Mahátma Gádhí. Co závěrem - Indie nás opět nezklamala. A jak se mezi cestovateli říká - Indii můžete nenávidět a nebo milovat - nic mezitím neexistuje.