Indie - den čtrnáctý

Indie - den čtrnáctý

BUNDI / pondělí 11.dubna 2011

Vstávání bylo dnes na budíku nařízeno na 7:30, v osm již byla připravena snídaně a hned následně jsme vyrazili na místní pevnost Táragarh, která je na kopci nad městem, šli jsme tak brzo, protože momentálně je zde přes poledně hodně vedro - teploty jsou až přes 40 stupňů a to jsme chtěli být již nazpátek na hotelu. Podle průvodce je zde vstup volný, ale to se už změnilo - za každého platíme 100 rupek + 50 za foťák. Pokud by jsme chtěli jít ještě do místního paláce Bundí, který je po cestě tak platíte dalších 100 za osobu + 50 za foťák. My jsme Palác obešli, i když jsme tam nakoukli a udělali pár fotek a už jsme pěkně šlapali do kopce. Nejdříve asi na půli cesty jsme došli k Dudha Mahálu - což je malá opuštěná stavba a pokračovali stále vzhůru po kamenité cestě až jsme došli k hlavní bráně, která byla opravdu mohutná a opatřená zvenku ohromnými špičatými bodci. Pevnost Táragarh je opuštěná a patří místnímu maháradžovi, který o ní vede spor s místní vládou - tato oblast byla až do roku 1947 samostatným knížecím státem a do té doby to zde muselo vypadat přímo pohádkově. I dnes je celá pevnost velkolepá i když je polorozpadlá, mnoho cenných věcí bylo určitě rozkradeno, ale i tak se nám to líbilo - uvnitř celé pevnosti je potřeba se mít na pozoru, protože zde žije velké množství opic a při placení vstupenek Vás opatřili holí na jejich plašení v případě, že by nás chtěli nějak obtěžovat. Celou pevnost jsme prošli důkladně, je zde několik velkých nádrží na vodu, které jsou vytesané do skály, celá vnitřní část je zarostlá křovinami s trny (chvilkami jsme si připadali, že zde najdeme Šípkovou Růženku). V hlavním paláci jsme našli zbytky nástěnných maleb a neuvěřitelné množství chodeb, místností, teras, schodů, sloupů, zahrad i modliteben a bazénů - škoda jen, že v již polorozpadlém stavu - trochu nám to tady připomínalo Ankor Wat v Kambodži, ale zde je vidět, že zde ještě někdo nedávno bydlel a prostor využíval. Kolem celé pevnosti jsou hradby z kterých je na obě strany vidět na město a i na jezera, město Bundí vypadá z výšky jako modré město Džódhpur, škoda jen, že byl dnes opar - fotky asi nebudou vypadat dobře.

Z pevnosti jsme odcházeli kolem 12:00 a to již bylo nesnesitelné vedro - jen tak tak jsme dorazili do hotelu a trochu si odpočinuli - na další výlet už pojedeme s Ajayem kolem 17:00. Autem vyrážíme kousek za město k druhému jezeru na jehož břehu stojí původně letní odpočinkové a lovecké maharádžovo sídlo Shikar Burj - opět stejná písnička, v dobách kdy to někdo vlastnil a staral se, tak to tu muselo být moc pěkné - dnes to působí zanedbaně a místní indové to využívají k piknikům - hodně odpadků kolem tomu odpovídá.

Na zpáteční cestě zastavuje na hlavním trhu v Bundí, jmenuje se Sabzí a nejživější je ten zeleninový, byli jsme zde již včera, ale to byla neděle a nebyl otevřený celý, dnes jsme prošli i jiné části trhu a opět jsme viděli mnoho zajímavého (jak čerstvou nám neznámou zeleninu, tak i velice fotogenické prodavače a prodavačky, všichni zde byli milí a nebyl problém si je vyfotit). K večeru přicházíme na hotel - mimo jiné se jmenuje Nawal Sagar Palace a je umístěn hned na břehu uměle vytvořené nádrže Nawal Sagar - jelikož je těsně před obdobím dešťů tak je skoro bez body a je vidět jen zelený žabinec.

Motto čtrnáctého dne : Pohádka o Šípkové Růžence II by se mohla točit na zdejší pevnosti.