Indie - den čtrnáctý

Indie - den čtrnáctý

Přivstali jsme si a už před 8:00 jsem byl na silnici a čekal zda nedorazí nějaké auto, které nás odveze směrem do Lehu a po cestě chceme zastavit v několika vesnicích, kde jsou zajímavé kláštery. Ale žádné auto až do 9:00 se neobjevilo a tak jsem zašel do hlavního hotelu, který je součástí kláštera a kde jsem včera domlouval případné zajištění taxíka. Po domluvě s managerem jsem byl ujištěn, že auto dorazí před penzion do hodiny.

Jelikož jsme ale v Indii tak auto dorazilo skoro za hodiny dvě, ale byli jsme rádi, že nějaké bylo a vyrazili jsme směr Ridzong. Asi po půl hodině jízdy jsme odbočovali z hlavní silnice (v této části Ladakhu už jsou silnice poměrně opravené a tak cesta ubíhá o poznání rychleji. Ridzong je vlastně jen klášter, ke kterému se jede občas i úzkými soutěskami. Když jsme k němu dojeli byli jsme tam jediní návštěvníci, klášter se momentálně opravuje, ale hlavní místnosti nám místní mnich hned otevřel a tak jsme se mohli podívat na hlavní části kláštera.

Z Ridzongu jsme měli namířeno do vesnice Alchi, která byla asi dalších 10 km dál. Už když jsme tam přijížděli, tak nás překvapilo velké množství aut, náš řidič ani nemohl zaparkovat a tak jsme si vystoupili a došli pěšky. A v této vesnici jsme již naplno poznali místní turistický ruch - tady už to vypadalo jako u nás v Českém Krumlově, silnice z obou stran obehnaná stánky se vším možným turistickým zbožím a jak jsme všude doposud potkávali turisty zřídka, tak tady jich bylo mnoho. Kláštery jsou tady asi tři, ale přijeli jsme zrovna v době oběda a tak bylo zavřeno, využili jsme toho a šli do zahradní restaurace se naobědvat. Všude ale bylo plno jen u jednoho stolu byla dvě místa a druhá dvě byla obsazena dívkami z Korey, takže jsme si trochu popovídali o všem možným, pak k nim přišel ještě jeden korejec a ten znal dobře Prahu a Ostravu, protože u nás dělal v továrně Hundai.

Taky jsme se v restauraci seznámili s dalšími Čechy, kteří jedou do Diskitu opravovat na měsíc klášter a jelikož tam taky pojedeme tak jsme se domluvili, že se za nimi zastavíme. Jelikož jsme se v restauraci hodně zdrželi, tak jsme již nasedli do auta a jeli dál, a to do vesnice Likir. Už z dálky když jsme přijížděli jsme viděli v dálce na kopci velký klášter, který malinko připomínal Potalu v Tibetu. Na prohlídku jsme si dali asi tak hodinku a stejně jako v ostatních klášterech vždy před vchodem sedí mnich, který Vám prodá lístek a pustí na prohlídku do kláštera, v tomto klášteře bylo i malé muzeum, kde byly vystavené staré buddhistické předměty. Ještě před  odjezdem jsem se prošel na protější kopec, abych si mohl nafotit klášter ve směru sluníčka, v této nadmořské výšce je pak nejhorší výstup zpět na kopec - v mém případě zpět ke klášteru kde na nás čekal řidič.

Nasedli jsme do auta a už jeli přímo do Lehu, což je hlavní město celé oblasti Ladakh. Předměstí Lehu je obydleno vojáky, byla tam jedna kasárna za druhou a tak příjezd nebyl zrovna působivý, ale my bydlíme ve staré části města v hotelu Yasmin a zde je to už vše relativně hezké. Relativně znamená, že je to tady už hodně komerční, hotel na hotelu, restaurace na restauraci a obchody jak by smet.

Zítra máme v plánu klidnější den, jen prohlídku města a připravit se na výlety, které se musejí zařídit pouze přes cestovku, protože je k nim potřeba permit.