Neděle je dnem klidu a tak jsme to i tady v Ladakhu respektovali a celou neděli jsme zůstali v Lehu, ráno si došli na snídani do naší restaurace Mona Lisa, dali jsme řeč s jedním z číšníků a zjistili, že je z Nepálu a do Ladakhu jezdí přes léto aby si vydělal peníze, na podzim je doma v Nepálu, protože tam je zrovna sezóna a přes zimu se zase stěhuje do Goa, kde opět vydělává. Pak jsme si vyšli do města okouknout krámy a později odpoledne jsme chtěli prozkoumat staré město, ale nějak jsme zabloudili a místo starých domů jsme šli ulicí plných GuestHousů.

Večer jsme se sešli v Tibetské restauraci s našimi cestovatelskými kamarády abychom domluvili vše na výlet do Nubra Valley. Po večeři jsem zašel na internet, tady v Lehu je docela dost internetových kaváren, kde mají hodně počítačů a také bez problému se připojíte přes wifi a rychlost docela ujde.

Tak už je pondělí 1.srpna a jsme domluveni, že na třídenní výlet do Nubry vyrazíme v 8:00, řidič se trochu zpozdil a v 8:30 opouštíme Leh a míříme k sedlu Khardung-la, který je v neuvěřitelné výšce 5603 metrů nad mořem. Nejenom že jsme si opět navýšili náš výškový rekord o 300 metrů, ale také jsme jeli po nejvýše postavené silnici v celosvětovém měřítku - autem se už vyš nepodíváte.

Na chvilku jsme tam zastavili a když jsme vyšli z auta tak tam byla docela pěkná zima, kousek nad silnicí byla malá buddhistická modlitebna a velké množství praporků s mantrami, udělali jsme si fotky a už sedli do auta a jeli směrem ze sedla dolů.

První zastávkou byla vesnice Khardung, kde byla pauza na oběd, ve vesnici v podstatě nic není, jen pár baráčků kolem cesty a políčka kde si místní pěstují zeleninu a ječmen. Z Khardungu jsme stále sestupovali do údolí, jeli jsme kolem pěkných výhledů na řeku Shyok, která se vlnila pod námi.

Celé údolí Nubra se rozděluje na dvě části a to u soutoku řek Nubra a Shyok, naše pondělní cesta vedla směrem doprava podle řeky Nubra až do vesnice Panamik, což je nejsevernější indické místo kam může turista zajet, místní mohou ještě pokračovat dál, ale za několik dalších kilometrů je už Pakistán.

Vesnice Panamik je známá tím, že zde vyvěrají horké prameny, byli jsme se podívat a opravdu byly tak horké, že se ani ruka do nich strčit nedala. Z Panamiku jsme jeli zpět do vesnice Summor, kde je klášter a u něj také klášterní škola, kde se mladí buddhisté učí jak být správnými buddhisty. V této vesnici je také několik guest-housů a v jednom z nich jsme také na dnešní noc zakotvili, je to velký barák ve velké zahradě plných květin a záhonů se zeleninou. Cena za ubytování je opravdu lidová - 400 rp. (160,- Kč) a navíc jsme si domluvili i večeři, která byla vyrobena přímo ze zahrádky a opravdu byla skvělá, samá zelenina, ale tak dobře připravená - mňam.

Pak jsme šli spát,  docela rychle se setmělo, ráno jsme si domluvili i snídani na osmou a pak dopoledne ještě budeme v Summoru a odpoledne vyrážíme na druhou stranu Nubry do vesnice Hunder a Diskit.