V horách se začalo rozednívat něco po páté a jelikož závěsy na oknech nic moc tak jsem se probudil kolem půl šesté a využil toho, že akorát sluníčko začalo osvětlovat první vrcholky hor a šel jsem fotit. Venku byla docela zima, tipnul bych to na 10 stupňů a já se vydal kousek za vesnici kde bylo krásně vidět jak sluníčko postupuje a čím dál tím více osvětluje větší část hor. V šest už byl před naší nocležnou řidič a tak jsme naházeli bágly do auta a vyrazili.

Asi 5 kilometrů od vesnice na malém kopečku vyčníval první buddhistický klášter, který jsme na naší cestě potkali - Rangdum Monastery. Nemohli jsme si nechat ujít tu příležitost ho navštívit a tak jsme začali k němu stoupat, ale hlídala ho místní policie a po zkontrolování pasů jsme mohli jít dál. Jen co jsme vstoupili dovnitř potkali jsme několik mnichů, kteří byli velice milí a nechali se i fotit, také nám otevřeli místní hlavní modlitební místnost, která byla určitě hodně stará, po celé jedné straně modlitebny byla plná knihovna starých manter a i další předměty, které byly volně naskládané na poličkách, lavicích i na zemi byly pěkně zachovalé - i když jsme již byli v Tibetu tak s klidným svědomým můžu říci, že nic tak starého, zachovalého a veřejně přístupného jsem ještě neviděl. Před vchodem na nás už čekal jeden z mnichů a nabízel nám všem čaj - byl to opět sladký černý čaj s mlékem, všichni jsme si ho dali a vypadá to že nás ani neprohnal.

Pak nás jeden z mnichů požádal zda ho nemůžeme vzít do další vesnice - nebyli jsme proti, v autě jedno místo ještě bylo. Ale mělo to dva háčky, další vesnice byla asi tak za 30 km a to znamenalo tak 2 hodiny jízdy a druhý problém byl náš řidič, který když zjistil, že má vést mnicha byl hodně naštvaný i když auto jsme si pronajali celé tak mu to mohlo být jedno. Až pak jsme přišli na to kde je problém - řidič je muslim a mnich je buddhista a speciálně muslimové jsou zde v Indii hodně netolerantní k jiným náboženstvím, ale my jsme si trvali na svém a tak mnich naskočil do zadní části vozu a vyjelo se, ale na řidiči bylo vidět že je s odpuštěným na........., protože najednou jel jako prase.

Naštěstí to netrvalo dlouho, protože za takových 30 min. jsme dorazili k sedlu Penzi-la, což je sedlo, který odděluje Suru Valley od Zanskar Valley a nechali si tam zastavit abychom mohli fotit a bylo co. Nejenom ty nádherné výhledy na všechny ty vysoké vrcholy, ale také zde měla svůj příbytek místní rodina, která hojně chovala tso, což je kříženec krávy a jaka - vypadá to pak jako chlupatá kráva. A jelikož právě v tuto dobu se rodí mláďata tak jich tady měli zrovna asi tak 10 - když jsou tso malá tak jsou hrozně srandovní. No a pak jsem se vrátil zpět k autu a abych řidiče trochu obveselil tak jsem ho vyfotil a ukázal na foťáku a to se mu líbilo, vyfotil jsem si také mnicha, který si tam mezitím povídal s dalším mnichem.

Po přejezdu tohoto sedla jsme jeli hodně dlouho krajinou jakoby měsíční jen po obou stranách vysoké hory se zasněženými vrcholky. V první vesnici do které jsme přijeli byl kontrolní bod a tak jsme opět předložili pasy ke kontrole, zde jsme také vysadili mnicha, to už byl řidič docela v pohodě, ale z auta mu věci nepomohl vyndat, musel jsem to udělat já - aspoň se mi potvrdilo jen to co si už dávno myslím, že muslimská víra je opravdu hodně netolerantní až agresivní. Pak jsme již projížděli jednu vesnici za druhou, zde už žijí samí buddhisté, protože všude stály bílé gompy. Kolem 14:00 jsme dorazili do Padumu, což je hlavní město (no ona je to spíš větší vesnice) celého Zanskaru. Centrum města je křižovatka dvou silnic a po všech stranách obchody převážně se smíšeným zbožím.

Hotel jsme zajištěný neměli a tak jsme si podle LP vytipovali jeden a nechali se tam vysadit, doplatili jsme řidiči zbytek částky (cesta z Kargilu do Padumu stále celkem 10.000 rp. ale podle tabulek to mělo být 12.000 rp. - usmlouvali jsme si ve Srinagaru slevu) a když jsme k hotelu přišli tak byl obsazen, no nic obrátili jsme se a šli do centra kde jsme se ubytovali v hotelu Ibex, který je velice slušný a stojí přijatelných 800 rp. ale neteče zde teplá voda. Taky jsme se na nějakou dobu rozloučili s našimi českými spolucestovateli, protože odjeli do další vesnice z které půjdou asi 6-denní trek a jsme domluveni, že se sejdeme v Lehu. No a my se zítra vydáme na prohlídku zdejšího okolí, je toho tady plno.