Na dnešek jsme si naplánovali výlet k jezeru Tso Moriri, předem jsme se domluvili na sdílení auta s rakouskými cestovateli, kteří zareagovali na naší výzvu v jedné z cestovek a tak se podělíme o náklady za dopravu. Sraz máme v 8:00 před cestovkou a hned vyrážíme, řidič vypadá že bude fajn, umí dobře anglicky a pokud potřebujeme tak nám zastaví.

S Rakušany jsme se také brzy seznámili a tak cesta ubíhala docela rychle, z Lehu jsme jeli asi 150 km podél řeky Indus, většina cesty byla asfaltka, ale každou chvíli byla přerušená prašnou objížkou a to hlavně blízko řeky, protože původní cesta byla strhlá loňskými povodněmi a tak se různě objížděla. Projeli jsme několika check pointy, kde kontrolovali pasy a permity, zastávka na oběd byla ve vesnici Chumathang, kde jsme si dali čaj a také se podívali na několik termálních horkých pramenů, které zde vyvěraly těsně vedle řeky Indus.

Posledním check pointem byla vesnice Mahe, kde jsme se nadobro od řeky Indus odklonili a tím vstoupili na chráněné přírodní území. Vesniček v této části Ladakhu moc nenajdete, silnice se také změnila v prašnou a pomalu jsme vystoupali až do výšky 4500 metrů nad mořem. Ještě než jsme dojeli k Tso Moriri tak jsme míjeli jezero Thadsang Karu, které bylo malé, ale krásně modré a moc hezky zasazené do údolí kolem vysokých hor. Hned za tímto jezerem jsme již zahlédli jezero Tso Moriri, které je také obehnáno vysokými horami z nichž některé mají bílé čepice. Počasí bylo po celou dobu cesty skvělé, ale nad horami u jezera byli šedé mraky a tak nad jezerem bylo zataženo. Po chvilce jsme dojeli do vesnice Korzok, která je největší v celé oblasti a je zde několik guest-housů, v jednom z nich jsme našli volné pokoje a ubytovali se. Cena pokoje je 500 rp. a je vidět, že zde moc konkurence není, protože pokoj ceně neodpovídá, ze stropu visí žárovka, která má zapínání na heslo, jsou zde 2 postele a jedna umělohmotná červená židle, co ale naopak chválím, je pěkný výhled na jezero.

Hned co si dáme věci do pokoje vyrážíme na obhlídku vesnice a pak části jezera. Počasí se začíná lepšit a občas i vykoukne sluníčko. Vesnice je položená na přítoku malé říčky do jezera a tak je to tady hodně zelené, prošli jsme vesnicí, přes dřevěný most jsme se dostali do části malých políček, kde si místní pěstovali ječmen a další plodiny a zeleninu. Políčka skončila a už jsme na břehu jezera, které je krásně čisté a jelikož je ještě relativně málo hodin, tak se vydáváme podle břehu jezera. V dálce na malém kopečku vidíme malý čorten s vlaječkami  a tak se pomalu k němu vydáváme, do kopce do jde ale ztuha, přeci jenom jsme o kilometr výš než je Leh. Na kopečku není jen jeden čorten, ale i množství malých kamenných zítek na kterých jsou kameny s vyrytými modlitbami. Je zde také pěkný výhled na celé jezero a okolní vysoké zasněžené hory.

Začíná se pomalu stmívat a tak se vydáváme zpět do vesnice, která nám z dálky připadá jako kdyby  byla někde na konci světa. Guest-house má také svojí restauraci a tak jdeme ochutnat jak zde vaří, musíme ale čekat do 19:30, protože až v tuto dobu se zde zapíná elektřina, skoro přesně se světla rozsvěcují a tak kuchař může začít vařit, dáváme si zeleninovou polívku a zeleninu s rýží a na to že to vařil docela mladý kluk tak to bylo oboje velice dobré. V restauraci sedíme společně s našimi spolucestovateli a ti po večeři vyndali karty a ještě chvilku hrajeme žolíky a pak už jdeme spát, snad se nám podaří usnout, přeci jenom ve výšce 4600 jsme ještě nespali.