DENGARH - AJMER - PUSHKAR / pátek 8.dubna 2011

Dnes jsme vstávali kolem 8:00, noc nebyla nic moc, protože hotel byl na kopci a docela to foukalo a jelikož indičtí řemeslníci nejsou právě stoprocentní, tak okna netěsnila a navíc trochu nárazem větru bouchala. Snídaně byla OK, jelikož jsme zde byli jediní, tak se o nás docela starali. Z hotelu jsme odjeli těsně po desáté a opět Ajay připravil malé překvápko - odvezl nás na malé vesnické nádraží, kde nás posadil do vlaku a místním courákem jsme jeli dvě zastávky přes místní hory. Co nás překvapilo nebyla jízda vlakem (podobnou jsme už jeli na Srí Lance a tam se nám to líbilo daleko víc), ale ta čistota kolem nádraží, jakoby jsme najednou ani nebyli v Indii. Dvě zastávky jsme jeli asi tak hodinu a půl, vlak se opravdu coural tak, že kdybychom šli vedle něho rychlou chůzí tak mu snad i stačíme.

Na nádraží nás už čekal Ajay a jeli jsme dál stále směrem na sever do města Ajmer. Ještě než jsme tam dojeli jsme si zastavili na oběd - opět místní restaurant u silnice a opět jsme se skvěle najedli tentokrát za 270 rupek (hlavní jídlo + moučník + pepsi - což je na naše za 110 Kč vše pro dva a byli jsme úplně plní).

Kolem 15:00 jsme dojeli do Ajmeru - poprvé tak jsme v indickém převážně muslimském městě a hned to bylo znát. Nejdříve zastavujeme na krátkou zastávku v chrámu Násiján, zajímavý je tím, že uvnitř najdete zlaté modely, které znázorňují džinistické představy o starověkém světě - a musím přiznat, že jsou to představy zajímavé - chrámy byly celé ze zlata, kolem se vznášely zvláštní létající gondoly s motivy slonů a pávů - vypadalo to jako pohádka z tisíce a jedné noci.

Prohlídka trvala asi tak půl hodiny a Ajay nás odvezl do centra města, kde nás vysadil. Už při příjezdu jsme si všimli daleko agresivnějších  naháněčů a to se nám i pak potvrdilo. Pěšky jsme šli hlavním nákupním bazarem směrem k hlavní památce Ajmeru a to k mešitě Dargáh - jedná se o jedno z nejdůležitějších poutních míst pro muslimy v Indii, jde vlastně o hrobku súfíského svatého Chvádži Muínuddína Chianti, který sem dorazil z Persie v roce 1192 a místní muslimové sem vykonávají pouť, jelikož věří, že duše svatého se za ně přimluví. Do mešity jsme ale nešli, protože se nám tam vůbec nelíbilo, už jen příchod k mešitě byl lemován mnoha žebráky, kteří hned jak viděli turisty tak vztahovali ruce pro peníze.

Ajmer se nám tedy vůbec nelíbil a to jsme ještě požádali Ajaye aby nám zavezl k jezeru, který je prý pěkné, ale místo toho jsme uviděli zelenou stoku plnou špíny a odpadků - to nemluvím o tom, že se v tom lidi normálně koupali.

Dnešní noc ale máme zajištěnou v dalším městě, které je z Ajmeru jen co by  kamenem dohodil - v Pushkaru, který je od Ajmeru oddělen masivním horským hřebenem Nág Pahár. Jsme ubytováni kousek od rušného centra (nedoporučujeme v centru bydlet, je tam rušno a hodně prašno)  v hotelu New Park, je na okraji města a z okna pokoje vidíme na hory - je to tady fajn a do centra je po pěšky asi 30 minut.

Motto jedenáctého dne : Indičtí muslimové nejsou stejní jako indičtí hinduisté