Jak jsem se setkal s králem. - tak by se dal nazvat dnešní den. Ale pěkně po pořádku, z hotelu jsem vyšel kolem 10:00 s tím, že půjdu směrem do vesnice Zangla, byl to opačný směr než včera, ovšem bylo to 32 kilometrů a tak jsem měl v plánu, že si stopnu nějaké auto. Jen co jsem vyšel na kraj Padumu uviděl jsem u silnice dvě auta a kolem stáli turisté, tak jsem je oslovil, vyměnili jsme si pár zdvořilostních frází a také došlo na to kam jdu a tak jsem jim řekl mou cestu a oni že jedou tam také a že mě vezmou. Byli to dvě rodiny belgických turistů - celkem 8 lidí a jeden průvodce a jak jsem později zjistil byl to bratranec místního krále.

Z Padumu jsme nejdříve jeli do vesnice Stongdey, kde se tyčí na vysokém kopci buddhistický chrám, jelikož jsme měli průvodce, který tady všechny zná, tak jsme byli pozváni dovnitř, kde právě mniši obědvali, klidně jsme si mohli k nim sednout a oni nám i své jídlo nabízeli, bylo jich tam asi 30 ve dvou místnostech a v té hlavní jedli nejstarší mniši a do této místnosti měli přístup pouze muži, všude bylo velké šero, ale myslím, že některé fotky vyšly opravdu skvěle. Potom nám byl ukázán celý klášter a mniši byli opravdu neskutečně přátelští. Celý komplex kláštera byl velice starý, ale udržovaný a tak jsem mohl vidět věci, které jsem např. v Tibetu vůbec neměl šanci zahlédnout.

Potom jsme jeli dál až do vesnice Zangla, kde jsme nejprve navštívili ženský klášter - všechny mnišky měly vyholené hlavy a na nich nosily zvláštní čepce. I zde jsme byli pohoštěni čajem a místním chlebem, čaj byl slaný a chléb byla směska nějaké mouky s něčím a hodně se drolil. Také zde nám byli ukázány obřadní místnosti a to jak ta nová tak i stará, kde byly k vidění předměty z 11.století kdy byl tento klášter postaven.

Celé území Zanskaru má svého krále, který má roli hlavně ceremoniální, tento král žije právě ve vesnici Zangla a my jsme byli přijati a mohli jsme ho díky našemu průvodci navštívit u něj doma. Bydlí v klasickém ladackém obydlí, přijal nás ve velké místnosti, která byla asi hlavní místností celého obydlí, sedělo se na zemi na vyvýšených kobercích u velice nízkých stolků, na které se podával čaj a jídlo. Král byl klasicky oblečen jako každý jiný ládačan a stejně tak byl i velice milý a přátelský. Celá naše skupina si s ním dala čaj a několik sušenek a pak jsme byli pozváni do vyššího patra, kde měl jednu místnost, která plnila funkci obřadní a zároveň zde bylo velké množství velice starých předmětů - neuvěřitelné to vidět na vlastní oči a nebýt přitom v muzeu za sklem.

Po našem setkání s králem jsme popojeli kousek nad vesnici, kde se momentálně rekonstruuje starý klášter, byli jsme se podívat dovnitř, ale nic zajímavého tam nebylo, vše je fázi rekonstrukce s čímž zde finančně pomáhá Maďarsko. Před klášterem na skalách bylo rozeseto asi tak 20 různých gomp a i na nich bylo vidět, že tady stojí už hodně dlouho.

Po návštěvě tohoto kláštera jsme se vydali zpět do Padumu a já tak díky belgickým přátelům mohl navštívit to co bych normálně vidět nemohl. Hned po návratu do hotelu jsme si objednali jídlo a šli brzy spát, druhý den již ve 4:00 vyjíždíme směr Kargil, kde by jsme měli přespat a pak se pomalu přesouvat do hlavního města státu Ladakh - do Lehu.