DŽAJPUR / pátek 15.dubna 2011

Dnes ráno v 8:00 jsme již museli být na místním nádraží, budeme totiž kupovat jízdenku na vlak a tak jsme byli zvědaví jak to vše bude probíhat. Na nádraží jsme dorazili něco po 8:00, to už tam bylo všude plno lidí, výhodou je, že jedno z prodejních okýnek je pouze pro turisty. Když jsme si chtěli koupit jízdenku tak jsme nejdříve museli vyplnit formulář s různými údaji včetně osobních a také jakým vlakem a jakou třídou chceme jet. Pán u okénka nám totiž moc neporadil, podíval se na formulář a podle toho vyhledal spoj a řekl cenu, ta se nám ale zdála příliš nízká (pro oba 760 rupek a mělo to stát kolem 3000 rupek) a tak Ajay se ho zeptal zda je to druhá třída s klimatizací a následovala nečekaná reakce od pána za okýnkem - začal mu nadávat, že toto je okýnko turistické a že on se nemá právo se na nic ptát a tak mi Ajay řekl ať se ho na to samé zeptám v angličtině, tak jsem se ho zeptal a on řekl že jsem do formuláře napsal 2.třídu a už jsem nenapsal že chci s klimatizací na to mi podal papír a já musel vepsat do formuláře A/C. No a na to byli vystavené dvě jízdenky a jelikož jsme asi u okýnka „zlobili" tak jak jsme později zjistili nám dal místa ve vlaku daleko od sebe. Takže závěrem k nákupu jízdenek - je to opravdu velká procedura a i když jsme byli na nádraží včas tak to zabralo asi 2 hodiny.

Hned z nádraží jsme se vydali do centra Džajpuru, kde jsme na dnešek měli naplánováno projít místní památky. Jako první jsme navštívili Jantar Mantar, je to taková bizarní observatoř, kterou v roce 1728 nechal vystavět Džaj Sinh, vznikla tak, že Džaj Sinh než začal observatoř stavět poslal do světa učence, aby zjistili jak je to s podobnými stavbami jinde. Je pravda, že hned jak vejdete do velké zahrady, kde jsou exponáty postaveny si připadáte jako v jiném světě, protože stavby vypadají docela moderně a na vysvětlivkách si je možné přečíst jak fungovaly asi nejlepší jsou obrovské 27 metrů vysoké sluneční hodiny, kde jejich stín se každou hodinu posune o 4 metry.

Hned naproti vchodu do Jantar Mantar je vchod do Městského paláce, který dnes slouží hlavně jako muzeum, do paláce jsou 3 vchody, ale pro veřejnost jsou k dispozici dva z nich, ten třetí smí použít jen Maháradža. Prošli jsme si expozice, které jsou součástí sbírek Maháradži Saváí Mán Sinha II, v jedné z budou jsou sbírky ošacení - co nosili místní mahárádžové a některé výšinky byl opravdu dokonalé. Další částí muzea byla sbírka zbraní, jak bylo vidět tak v minulosti se ve válčení opravdu vyžívali a řemeslo zbrojařské bylo hodně ceněno.

Další zastávkou byla asi nejznámější místní stavba a to Hawa Mahal nebo-li palác větrů, který nechal postavil 1799 Saváí Pratáp Sinh pro potřeby městských dam, aby mohly pozorovat městské průvody a slavnosti. Jedná se totiž o pěti-poschoďovou budovu ve tvaru trojúhelníku a na jejím vnějším plášti jsou vidět malá okýnka, která byla určená právě pro dvorní dámy, šli jsme se podívat až do horních pater a z nich se dal docela nerušeně pozorovat cvrkot na místní hlavní třídě města.

Posledním dnešním zastavením, ale opravdu podařeným byl Opičí chrám v Galtě (zasvěcený je bohovi slunce), který je kousek v horách za městem - jeli jsme tam asi 30 minut. V tomto chrámu, který právě procházel renovací, je zajímavé to, že se zde vyskytuje velké množství opic, které jsou zvyklé na lidi tak, že si z rukou berou oříšky a jinou potravu. Celý komplex je tvořen několika chrámy, které jsou z vnějšku opatřeny pěknými starými malbami. Strávili jsme zde celý večer a bylo to tu zde fajn, málo lidí, hodně opic, několik místních mnichů nás také pozvalo na prohlídku vnitřní části chrámu, kde nám dali pro štěstí provázek na ruku a tečku na čelo (nedělali to zajisté zadarmo a tak jsme jim tam nechali 100 rupii).

Pak už jsme nasedli do auta a vydali se na hotel. Po cestě opět krátké zastavení v místním krámu na prodej alkoholu, kde se koupilo jedno pivko a vedle jsme koupili ještě nějaké nealko a vodu. Na hotelu jsme si opět objednali nějaké místní kary dobroty a šli spát, ráno se pomalu přesouváme směr Agra.

Motto osmnáctého dne : Byrokracie je v Indii na vysoké propracované úrovni - nechápu.