Tento den by se dal nazvat dnem klášterů, včera jsme si řekli, že pokud bude ráno hezky vyrazíme na obhlídku všech blízkých buddhistických klášterů, vstal jsem kolem půl osmé a při pohledu na oblohu bylo jasné, že dnes jedeme - na obloze ani mráček. Tak jsem přes telefon objednal našeho řidiče, kterého jsme měli pronajatého při festivalu a ten hned souhlasil a že přijede před hotel kolem 8:30. S našimi kamarády jsme byli také domluveni na 8:30 a tak jsme si zabalili a šli do naší restaurace na snídani.

V půl deváté jsme se všichni sešli a mohli vyrazit, ještě před tím jsme se museli domluvit na ceně, řidič to v ceníku neměl a tak jsme podle podobné trasy odvodili cenu 2.500 rp. za celý den vožení což si myslím že bylo dobré.

První klášter se jmenoval Shey a byl od Lehu jen 15 km, jak už je zde pravidlem byl na kopci a kdysi to bylo hlavní letní rezidence královské rodiny, mniši nám ukázali několik místností včetně modlitebny a místnosti kde stojí dvoupatrová pozlacená socha Šakjamuniho.

Další zastávkou byla vesnice Thiksey, která byla jen 2  km od Shey. I zde je klášter, je opět postaven na kopečku, ale tento kopeček je z celé jedné strany obestavěný baráčky kde žijí mniši a tak z čelní strany to vypadalo velice úchvatně. Na vrcholu kopce stojí samotný klášter, který má několik modliteben v kterých je několik historických předmětů z 15.století kdy byl klášter postaven. Zajimavostí tohoto kláštera je, že o jeho chod se pomáhá starat i česká nezisková organizace z Ostravy.

Další zastávkou byla Gompa (klášter) Hemis, který je postaven uvnitř rokle, jedná se o jeden z největších klášterů v Ladakhu, uvnitř kláštera je velké nádvoří kde se konají slavnosti a také vchody do třech modliteben, kde je opět k vidění hodně svitků thangka (modlitební texty) a soch různých podob budhy.

Z toho kláštera nás řidič zavezl do vesnice Stakna, kde stojí stejnojmenná gompa, ta je zvláštní tím, že leží v podstatě v rovině na skále hned vedle řeky Indus a byla založena Bhútánským lámou. Když jsme vešli dovnitř tak jsme zaslechli hlas trubek a bubnů a tak jsme vešli do jedné z modliteben a tak právě probíhala odpolední púdžu (v překladu toto slovo znamená úcta). Mniši seděli na zemi před hlavním  vyvýšeným trůnem na kterém seděl hlavní láma kláštera a společně všichni četli thangky (modlitební texty) a vše bylo doplněné bubny a zvuky z dlouhých buddhistických trubek - tady jsme se zdrželi docela dlouho, protože se nám to líbilo a poprvé jme na vlastní oči a uši byli u buddhistických modliteb.

Dalším klášterem na řadě byl tajemný Matho, ten ležel až na kraji hor na první větší skále a byl vidět už z dálky. Je tajemný proto, že ho vlastní buddhistická sekta Šákja, která je známá tím, že při svém festivalu zde mniši předvádějí akrobatická čísla se zavázanýma očima a pak následuje obřad, kdy před vyřknutím věštby na další rok se rituálně zohavují. Nevíme sice jak, ale všimli jsme si na jednom mnichovi, že ruce měl zezadu pořezané. Jinak samotný klášter se nám moc nelíbil protože procházel rekonstrukcí a tak zde bylo více dělníků než mnichů.

No a konečně jedeme k poslednímu dnešnímu klášteru, který se jmenuje Stok, je to oficiální sídlo ladacké královské rodiny již od roku 1846, kdy přišli o moc. Klášter slouží také jako jejich muzeum a jelikož jsme přišli těsně před šestou večerní tak nám museli znova muzeum otevřít, abychom si jej mohli prohlédnout. Při procházením jednotlivých místností jsme také narazili na modlitebnu, kde byl velice zajímavý mnich. Byl totiž hodně legračně upovídaný, smáli jsme se s ním společně docela dlouho, fotili jsme se s ním a když viděl fotky tak hned že je chce poslat a dal nám svou adresu a tak jsme zjistili, že to byl láma - což je hlavní představený kláštera, takže v tomto klášteře musí být hodně veselo.

Touto veselou tečkou skončilo naše putování po klášterech a řidič nás odvezl zpět do hotelu, domluvili jsme se také na dalším programu, zítřek bude odpočinkový a zůstaneme v Lehu a v pondělí vyrážíme na třídenní výlet do údolí Nubra.