Indie - den osmý

Indie - den osmý

Z Rangdumu jsme vyjeli už v 6:00, dostali jsme opět nového řidiče, je sice mladý, ale řídí bezpečně a všude nám zastavuje kde si řekneme. Cesta je ze začátku směsicí asfaltu a štěrku, postupně projíždíme ještě malé stále muslimské vesnice, tou první větší je Sanku, která je výchozím bodem pro treky do Drassu a Mulbekhu, celá tato oblast se jmenuje Suru Valley.

Další vesnicí na cestě je Pánikháru, kde jsme se již domluvili že si uděláme tak hodinovou zastávku a porozhlédneme se po okolí. Řidič nám zastavil kousek od místní mešity na hlavní cestě která vede skrz celou vesnicí (víc jich tam ani nemají). Vezmeme si foťák a jdeme na lovy - místní lidé jsou zde velice přátelští a pokud je slušně pozdravíte tak jim pak ani nevadí, že si je i vyfotíte, někteří z nich i odpoví na dotaz anglicky, ale ze všeho nejkouzelnější jsou malé děti, většinou se hrozně stydí a neradi se také fotí, ale hned jak jim ukážete jejich obrázek na obrazovce foťáku tak roztají. Prošli jsme celou vesnicí, přešli most přes řeku a došli do další části vesnice, zde jsme se vydali po pěšině mezi místní baráčky, které byly velice fotogenické a to i díky dvěma horám v pozadí - tou vyšší je Nún (7135 m) a druhá nižší je Kun (7087 m) - obě dvě mají krásné bílé čepice.

Na cestě zpátky jsme procházeli přes políčka, která byla vzorně upravená a měla důmyslný zavlažovací systém - z řeky je po celé vesnici rozvedena samospádem voda pomocí kanálků, kterými neustále teče voda a tak vláhy je tady dost a úroda  je zajištěná. Vrátili jsme se k autu a vyrazili dál, kousek za vesnicí jsme zastavili dvou starším pánům a odvezli jejich náklad do další vesnice - byli hrozně rádi a pořád nám děkovali.

Po vyložení nákladu v další vesnici to bylo už jen kousek k ledovci Párkáčik, nechali jsme si zastavil auto u cesty a vydali se ledovec prozkoumat blíže, přešli jsme přes most a prošli malou vesničkou a začali pomalu stoupat do kopce. Byl to docela výšlap - trvalo nám to tak hodinu než jsme vylezli až na kopec z kterého byl velice pěkný výhled na celý ledovec. Sestup byl docela rychlý a ještě na chvíli jsme si sedli u prvního baráku ve stínu abychom si odpočinuli, během chvíli k nám přišla paní domácí i se svou rodinou a nabídla nám čas s mlékem a pšeničné placky, čaj jsme si dali byl sladký a dobrý a doufáme že nám nic po něm nebude, nejmladšímu klučinovi jsme dali žvýkačky a staršímu zase tužku na psaní do školy, tužkou nám hned napsal svou adresu abychom mu poslali z Prahy pohled - určitě to uděláme - celá rodina i když neuměla ani slovo anglicky byla velice přátelská a pohostinná.

Od ledovce jsme vyjeli na Rangdumskou planinu, která již první stúpou naznačovala, že jsme vjeli do buddhistické části Himalájí. Planina byla velice rozlehlá a na jejím konci již byla vidět vesnice Rangdum, kde máme naplánován noclech. Rangdum je opravdu malá vesnička, má tak všeho všudy 20 baráčků a jeden turistický barák, kde jsou velice jednoduše zařízené pokoje na přespání - ještě že máme sebou spacáky, v pokoji je opravdu jen postel, stůl a židle, nejde elektrika a voda je jen u studně (je zatraceně studená).

Ještě než půjdeme spát se jdeme porozhlédnout do vesnice a opět se setkáváme s milými a otevřenými lidmi, kteří nám ukazují vše co chceme vidět, malé čerstvě narozené telátko, nebo pán na zahradě spřádal ovčí vlnu na stavu, který by u nás už přes 50 lety byl v muzeu, další paní na konci vesnice nám zase nabízela čerstvě udělaný tvaroh či co to bylo (to jsme radši neochutnali). Prošli jsme si celou vesnici a pomalu se začalo stmívat a tak jsme se vrátili do naší nocležny, dali si jídlo rychle se opláchli studenou vodou a hurá do spacáku - tak brzy jsem již dlouho nešel spát, alespoň se do růžova vyspím - zítra opět vyrážíme už v 6:00 a cílem je již Padum hlavní město Zanskaru.