DŽAJPUR - ÁMBÉR - DŽAJPUR / čtvrtek 14.dubna 2011

Čtvrtek věnujeme návštěvě Ámbéru - což bylo původně hlavní město státu Džajpur, leží vysoko v horách asi tak 10 km od Džajpuru a jeho chloubou je nádherný palác, který nechal vystavět v 16.století maháradža Mán Sinh. Do paláce dorážíme kolem 10:00, Ajay parkuje dole na parkovišti a my šplháme po svých k pevnosti, ovšem je zde ještě jiná možnost, podnikaví indové zjistili, že někteří turisté jsou hodně líní a tak používají slony k tomu aby turisty na kopec vyvezli, osobně si myslím, že trochu pohybu nikomu neuškodí a i když bylo vedro tak jsme kopec vyšli za cca. 5 minut. V pokladně jsme zakoupili multi-tiket a tak kromě Ámbér pevnosti můžeme navštívit i jiné památky. Vnitřní část paláce byla opravdu nádherná, hlavně ty co zdobily průčelí bran a vstupů byly velice povedené, je zde také malý chrám bohyně Kálí (v překladu znamená Černá, je spojována se smrtí a zánikem. Často je považována za vládkyni času což souvisí s její vládou nad smrtí) - v tomto chrámu se ještě do roku 1980 každý den obětovala jedna koza. Celý palác má několik částí, první je síň Diváne ám což je síň veřejných audiencí, další pěknou částí je Džaj mandir (sál vítězství), následuje Sukh nivás nebo-li sál radostí a za ním už je nádvoří s malými místnostmi Harému. Z horních pater paláce je pak pěkný výhled do okolní krajiny a také na výše položenou pevnost Jaigarh, tam jsme sice chtěli ještě dojít, ale jelikož jsme prohlídku Ámbéru skončili těsně po poledni a venku bylo opravdu velké horku, tak jsme výstup do kopce odpískali a šli pomalu na parkoviště a Ajay nás odvezl do hotelu na oběd.

Ubytovaní jsme v Džajpuru - hotel se jmenuje Sajjan Niwas a je to zde příjemné, hlavně kuchař je šikovný, protože jsme si zde dali už více jídel a všechny byly opravdu výborné - něco k málo k indickému jídlu : doma v Čechách často jím maso, teď když zrovna píši tento článek si uvědomuji, že jsem v Indii již přes 14 dní a jen první den jsem si dal něco kuřecího, jinak jsem 14 dní bez masa a vůbec mi to neschází - vegetariánské jsou skoro veškeré místní restaurace, pouze pro turisty se asi na jídelním lístku objeví něco málo kuřecího. Moje tipy co si v Indii dát - Mix vegetable (něco podobného jako u nás lečo, ale nesrovnatelně lepší chuti), Dal Makhani - taková žlutá kari omáčka s čočkou (pokud je dobrý kuchař, tak koření v tomto jídle dělá divy), a výborné bylo také Mushroom Masala a nebo Mushroom Mutter - žampióny jednou s kari omáčkou a v druhém případě s cibulí a další zeleninou. K tomu všemu se podávají placky - nejlevnější jsou Chapati, ale mě zachutnali hlavně Garlic Nan (česneková placka).

Tak to bylo něco o indickém jídle, které je opravdu skvělé a zpět k našemu programu - odpoledne jsme pak vyjeli do starého města Džajpur a procházeli místní trhy, každý sortiment je zde soustředěn do jedné ulice a tak procházíte železný trh, pak trh zeleninový, trh s botami, kde svou prodejnu má i Bata a nejvíce agresivní jsou naháněči na trzích s oblečením - pořád Vás zvou do svých obchodů a i když jim řeknete, že nic kupovat nechcete tak stále otravují a otravují.

Večer se pak vracíme na hotel a ještě se stavíme v místním obchodě koupit nějaké pivko a nealko - alkohol se dá koupit jen v obchodech, které k tomu mají licenci a těch není mnoho a například pivo je zde minimálně o polovinu levnější než v hotelech.

Motto sedmnáctého dne : indická kuchyně je barevná, vegetariánská a skvěle šmakuje