Dnešním dnem opouštíme Kašmír a vrháme se do velehor státu Ladakh, vstávali jsme v 6:30, zabalili všechno do baťohů a v 7:00 přišli k nám na hotel naši noví spolucestující a také přijel náš domluvený řidič - tím nám horské putování začíná. Projeli jsme Srinagarem a pomalu začali stoupat do hor, nejdříve pozvolně, kolem cesty bylo plno malých vesniček a štíty hor se stále zvětšovaly.

Prvním větším městečkem byl Sonamarg, kdysi to bývalo turistické místo, ale momentálně je město plné autobusů, náklaďáků a aut co jen projíždějí, snad jedinou zajímavostí je ledovec Thadživas, který je vidět ze silnice a dá se k němu dostal na pronajatém koni tak za hodinu. Tady jsme chvilku čekali než přejede vojenský konvoj aut z druhé strany a vyrazili dál, ale to netrvalo dlouho, pár kilometrů za městem byla silnice uzavřena protože se opravovala a tak jsme si zde asi hodinu počkali, alespoň jsme si stihli udělat několik fotek okolí a také místních domorodců.

A pak když nás opět pustili na silnici tak jsme dojeli k průsmyku Zodzi-la a to byl teprve pořádný adrenalin, cesta stoupala serpentinami stále výš až do výšky 3529 metrů, cesta byla pouze štěrková a maximálně na jedno auto a i tak chvílemi jsme byli kousek od srázu, řidič ale jel pomalu a evidentně tuto cestu měl naježděnou - ono zde totiž fungují taxikářské cechy, které si drží ceny, ale i svůj rajón, což znamená, že si nemůžete najmou řidiče na celou cestu do Himalájích, ale v každém větším městě jeden řidič skončí a dalšího si musíte najmout na cestu do dalšího místa. Když jsme vyjeli celý zpocení až na vrchol tak pak už cesta vedla relativně po normální cestě, občas byla i asfaltová. Po cestě je na každém rohu vojenská základna, vojáků je všude stále hodně a i v každém městě mají mnoho základen.

Dalším městem, kterým jsme projížděli byl Drass, opět ne příliš vzhledné malé městečko, zde si řidič zastavil na malé jídlo a my si koupili od místního pekaře pečivo - bylo to docela dobré. Také jsem se někde dočetl, že Drass je v zimě jedním z nejchladnějších obydlených měst světa, ale nějak mi to nesedělo, protože když jsme tam byli my, tak pařilo sluníčko o sto šest.

Po opuštění města Drass to bylo do našeho cílového místa Kargil již jen 60 km, cesta se pomalu zlepšovala a tak do Kargilu jsme přijeli docela brzo. Zde jsme si jen zajistili hotel (využili jsme doporučení jednoho indického obchodníka s kterým jsme se setkali v Srínagaru) - hotel se jmenuje SP Palace a je na zdejší poměry velice pěkný. Večer jsme se prošli po městě, nic zajímavého zde ale není, Kargil je posledním muslimským městem, další které budeme projíždět již budou převážně buddhistické. Budeme muset jít brzy spát, protože brzy ráno vstáváme a vyjíždíme směr Zanskar Valley.