RANTHAMBHÓR - DŽAJPUR / středa 13.dubna 2011

Tento den pro nás nezačal zrovna příjemně - vstávat jsme museli už ve 4 hodiny ráno, v půl páté na nás už čekal před hotelem Ajay a vyrazili jsme k hlavní kanceláři Národní parku Ranthambhór. A proč tak brzy ? Od 5:00 jsou totiž otevřena okénka pro přímý prodej vstupů do Národního parku - na výběr máte z dvou možností, buď si zaplatíte dražší možnost a tím je jízda jeepem (tam se vejde 5 lidí + průvodce + řidič) a nebo pak tzv. cantera a to je takový malý náklaďáček ale se sedačkami a tam se naskládá až 16 osob.

K okénku jsme dorazili těsně před 5:00 a to už tam byli nějací místňáci - jak jsme později zjistili byli to překupníci míst do aut - do Národního parku je každý den pouze omezený počet vstupů (vjet do parku může jen 15 jeepů a 15 canterů), byli jsme překvapeni, ale všechna místa byla obsazena. Ale zpět k nákupu vstupu do NP - pořád u okénka stáli ti místní občané a s prodejcem neustále diskutovali - jelikož jsme od nás zvyklí, že si počkáme až na nás přijde řada, tak jsme čekali a vůbec nás nenapadlo, že ti před námi jen drží frontu a nikoho před sebe nepustí - museli jsme se tedy před ně do okénka probojovat a na prodávajícího zakřičet, že chceme dva lístky - no a pak už to šlo jak po másle, řekl si o 815 rupek za jednoho a místo jsme měli na canteru - radši by jsme do jeepa, ale ten byl již předem přes web zabukovaný a tak jsme byli rádi, že můžeme jet alespoň tím náklaďákem.

Vyjeli jsme kolem 6:00 a po cestě jsme ještě nabírali v několika hotelech další cestující, nakonec jsme se tedy naplnili a mohli vjet do parku - chvilku mi to připadalo jako ve filmu Jurský park, ale zde nebudeme sledovat praještěry, ale máme spadeno na tygra. Všechno se ve zdejším parku točí kolem tygra, prý jich zde žije přes 40 a občas je někdo vidí a tak i my jsme se těšili, že uvidíme tygra ve volné přírodě. Ono jich zde v Indii žilo kdysi opravdu hodně, ale všemocní maháradžové když neměli co dělat a zrovna neválčili si rádi vyráželi na lov tygrů (vyobrazení lovu tygrů je na mnoha obrazech ve starých palácích a dokonce i v pozdější době se nechali maháradžové fotit se svým zabitým tygřím úlovkem).

Krajina uvnitř parku je nádherná, projíždíme údolím a po obou stranách jsou vysoké skály, vidíme také první zvířata - různé druhy jelenů, pak také mnoho pávů, různé ptáky, později i divoká prasata - je pravda, že zvěře je zde opravdu hodně, ale tygr nikde. Najednou řidič prudce zastaví a ukáže všem před autem na prašné cestě čerstvé tygří stopy - dnes ráno tudy šel a tak začíná sledovačka, jedem dál ale tygr ne a ne se ukázat. Vidíme další zvířata a po pár kilometrech se obracíme s tím, že tudy určitě nešel, vracíme se k místu kde jsme stopy viděli poprvé, ale už je nám jasné, že tygra dnes neuvidíme.

Po třech hodinách jízdy prašnými cestami se vracíme zpět - tygra jsme neviděli ani jsme s tím po pravdě nepočítali, safari se nám líbilo i nelíbilo, myslím si, že safari na Srí Lance v NP Jala bylo lepší, ale jsme rádi, že jsme se při naší cestě po Radžastánu do jednoho NP alespoň podívali.

Vracíme se na hotel dáme rychlou snídani a hned vyrážíme do hlavního města Radžastánu do růžového města Džajpur.

Motto šestnáctého dne : krávy mají svaté, ale tygry si vystřílejí.