BÍKÁNÉR - DŽAJSALMÉR / čtvrtek 31.3.2011

Jelikož jsme měli přes sebou dlouhou cestu tak jsme si přivstali. Z Bíkánéru do Džajsalméru je to přes 300 km a to jsme se chtěli po cestě stavil ještě na dvou místech. Budík zazvonil v 7:00 a to jsme již byli vzhůru, šli jsme na snídani, která nestála za nic a to za ní chtěli 350 rupek (zaplatili jsme i když jsme řekli že by měla být snídaně v ceně, ale prý není, tak jsme to řekli Ayajovi a ten to šel vyřídit a přinesl nám zpět 350 rupek - v Indii je potřeba si dát pozor na všechny možné finty jak z turisty vymámit peníze - nenechte se). Jelikož v hotelu nešel internet zastavili jsme se ve městě kde internet fungoval a byl i docela rychlý. Z Bíkánéru jsme tak vyjeli kolem 9:00 - první zastávka bylo městečko nebo vesnice (ono to není moc poznat) Gadžner. Podle LP by zde měla být soukromá přírodní rezervace a jezero (bývalá honitba maháradži), ovšem momentálně je zde hotel a pokud chcete jít dovnitř tak je nutné zaplatit, jelikož se nám to nezdálo tak jsme jeli pryč. Další zastávkou na cestě bylo městečko Kolayat, tady už to bylo o mnoho zajímavější - v centru města je velké jezero a na jeho břehu několik klášterů a kolem se pohybují starší věřící, někteří vypadají již jako asketové - pokud budete mít štěstí tak se může vydařit i pěkná fotka, stačí drobný peníz a už Vám v pohodě kdokoliv zapózuje.

Z Kolayatu jsme už nabrali směr na Džajsalmér, cesta pouští není nijak záživná, jen rozlehlé pláně porostlé keři a rovná silnice. Asi tak 100 km před cílem naší cesty jsme zastavili na oběd v místní restauraci, dali jsme si opět nějaké místní kari a jako vždy to bylo dobré. Pokud chcete ochutnat místní kuchyni, tak choďte tam, kam chodí místní - určitě si pochutnáte více jak v turistických vývařovnách a za polovinu ceny.

Do Džajsalméru jsme dorazili kolem 16:00 a ubytovali se - náš hotel se jmenuje Royal a z okna přímo vidíme na Džajsalmérskou pevnost, která je zdejší chloubou. V minulosti byla pevnost samotným městem - takže všichni bydleli uvnitř pevnosti a teprve až s rozvojem turistického ruchu se kolem pevnosti rozrostlo městečko. Večer jsme zajeli na vyhlídku z které jsme pozorovali západ slunce, ale nebylo to nic moc, protože byl trochu opar, ale i tak snad vyjdou pěkné fotky, také jsem udělal několik panoramatických fotek. Na večeři jsme si zajeli do místní restaurace - zatím nejlepší jídlo - velký talíř s mnoha menšími miskami a v každé z nich jiné kari (dokonce i jedno sladké ale to mi nejelo).

Motto třetího dne : není poušť jako poušť - Thérská není nic moc